OCEŇOVANÉ KNĚŽSTVÍ – I
Zde je další
fascinující svědectví od současného mladého člověka, které ukazuje, jak zoufalý
je dnešní svět, když chce vyplnit mezeru, která zůstala po tom, co svět
zavrhnul všemohoucího Boha a Jeho Božího Syna, Ježíše Krista, a Jeho katolickou
Církev. Když tento člověk studoval na univerzitě „psychologii“, obdržel milost
obrácení, díky níž pochopil, že cokoliv, co může učinit „psychoterapeut“, může
kněz učinit lépe – tam, kde je Víra. Čtěte dál:
Věnoval jsem pět let studiu psychologie na moderní
univerzitě. Je mi teprve dvacet tři let, takže těch pět let byl docela velký
kus mého života. Během studia jsem postupně konvertoval a zároveň jsem získal
přesvědčení o Preambula Fidei (důvodech
vedoucích k Víře), když jsem na této univerzitě začal a učinil jsem první kroky ke katolicismu.
V polovině univerzitního studia jsem již byl katolíkem, ale takovým, který
si ještě neuvědomoval problém Novocírkve. V době, kdy jsem univerzitu
opouštěl, jsem si však uvědomil, že Novocírkev reprezentuje nové náboženství a
rozešel jsem se s ním.
Jak jsem se vzdělával v náboženství a tomistické
filozofii, uvědomil jsem si, že to, co se nazývá psychologií, není psychologií,
ale skupinou subjektů, které slouží tzv. „psychoterapii“. Mezi těmito subjekty
je určitě i psychologie, ale hlavním subjektem je ve skutečnosti etika. To, co
psycholog provozuje, dokonce i když má znalost malé užitečné části moderní
vědy, je spíše etika, a je to totéž, co v dřívější době dělali kněží
s využitím teologické etiky. Je to v podstatě část, ačkoliv ne hlavní
část, duchovního vedení.
Poté, co jsem začal pečovat o pacienty, jsem si
uvědomil, že duševní poruchy se vždy zhušťují na etický či náboženský problém,
na kardinální hříchy, a jejich léčba vždy závisí na ctnosti, i když hříchy
některých pacientů pocházejí z jejich tělesného stavu, nějaké
psychologické či psychiatrické nemoci atd. Poté jsem viděl, že abych své
pacienty vedl k uzdravení, vždy to vyžadovalo říkat věci, které by spíše
měl říkat kněz při duchovním vedení. Snažím se nedávat příkazy, jak je může
dávat kněz při duchovním vedení, a vždy věci předkládám jako návrh. Vlastně čím
méně víry nějaký pacient má, aby se uchýlil ke knězi, tím víc „přebírám
kontrolu“. A čím víc víry nějaký pacient má, aby důvěřoval knězi, tím víc mu
říkám, aby se s danou věcí nakonec svěřil knězi, zvláště když ten pacient
potřebuje nějakou praktickou radu.
Nejsem si však jistý, že by tato moderní profese měla
existovat, nebo že by ji měl vykonávat laik. Navzdory svým osobním slabostem
jsem měl určité dobré výsledky, protože jsem na věci vždy pohlížel z úhlu
pohledu etiky sv. Tomáše. Někdy však musím dělat nebo říkat věci, které by
dříve dělal nebo říkal kněz. Je pravda, že počet kněží je velmi malý a duchovní
vedení je dnes něčím, čeho lze dosáhnout jen se štěstím, protože tradiční kněží
mají spousty lidí, které potřebují navštěvovat. Někdy také mohu vidět věci
z jiného úhlu, jak je kněz vždy vidět nemůže. Realitou však je, že nemám
ani milost stavu, ani výlučnost kněze.
Vím, že v roce 1953 a 1958 Pius XII. hovořil
k psychologům a psychoterapeutům a ve svých alokucích tuto profesi nepřímo
schvaluje. Ale zvláště v alokuci z roku 1958 se zdá, že papež vychází
z některých mylných premis. Ukazuje jistý nedostatek pochopení toho, co je
věda a zaměňuje ji s moderní vědou, a také jistou naivitu, pokud jde o
moderní psychologii. Přemýšlím tedy nad tím, zda je jeho souhlas skutečně oprávněný.
Stručně řečeno, může být laik psychoterapeutem? A jaké by byly jeho výsady,
odpovědnost a meze? (Konec svědectví)
Odpověď:
Každý „psychoterapeut“, který ještě má zdravý rozum a postkřesťanskou lásku
k bližnímu, může učinit dobro pro duše ve stavu nouze, ale tato dobrá vůle
bude učiněna spíše díky jeho lásce a zdravému rozumu, než díky jeho
pseudovědeckým žvástům. Má výsady, odpovědnost a omezení jako kterýkoliv jiný člověk
vůči svému bližnímu. Ať nepředstírá, že je nějakým druhem kněze nebo „vědce“
v pravém smyslu toho slova. Je pseudovědcem a bezvěreckou náhradou za
Božího kněze.
Kyrie
elesion
(Překlad: D. Grof)