1988 – II
Před třemi týdny byl tento „Komentář“ zakončen několika řádky veršů, ale bylo to o pár
řádků více než obvykle [V české verzi závěrečný verš v překladech za
každým KE obvykle neuvádíme. – pozn. překl], abychom si vzali ponaučení z
moudrých slov, která pronesl arcibiskup Lefebvre v roce 1989 ohledně onoho
kontroverzního svěcení čtyř biskupů, které provedl v létě 1988 bez oficiálního
povolení Říma, které je za normálních okolností nezbytné. Ne všichni čtenáři
však možná pochopili, jak verše souvisejí s linií arcibiskupova myšlení. A i
pro ty, kteří to pochopili, si zásadní otázka těchto zasvěcení zaslouží, aby
byla stále rozvíjena, a proto se k tématu vracíme. Zde jsou jednotlivé řádky
veršů tučným černým písmem s následným vysvětlením:
Liberál je vlk převlečený za ovci
Zde je hlavní problém. „Liberál“ je někdo, jehož
skutečným náboženstvím není katolicismus, jak může sám sebe klamat, ale
svoboda. Může si tedy myslet, že katolicismus, jediné pravé náboženství
jediného pravého Boha je věcí volby, jeho vlastní volby, a osobně si ho volí,
ale pokud si chce někdo jiný zvolit nějaké jiné z bezpočtu falešných
náboženství, má svobodu to učinit. Nemá. Je pravda, že Bůh dává každému člověku
ve věku rozumu schopnost svobodné vůle, která člověku umožňuje zvolit si
mezi pravdou a omylem, mezi správným a špatným, ale nedává nám žádné morální
právo zvolit si omyl nebo mravní špatnost. Pokud mi dává schopnost
rozumu s jeho svobodnou vůlí, je to jen proto, abych ji dobře použil
tím, že si zvolím to, co je pravdivé a správné, aby mě pak odměnil nebesy a
mohl se se mnou podělit o Svou nekonečnou blaženost. Pokud mám svobodnou vůli
zvolit si omyl nebo špatnost, nemám žádnou „svobodu“ uniknout následkům své
volby, jíž nakonec, pokud se nebudu kát, bude věčný pekelný oheň. Svobodně si
zvolím peklo. Pouze v tomto smyslu jsou lidé „svobodní“ zvolit si pro sebe
(to, o čem vědí, že je) jakékoliv falešné náboženství.
Z toho vyplývá, že pokud mě někdo chce přesvědčit, že
moje hodnota či důstojnost jako člověka závisí na mé pouhé schopnosti
svobodné vůle , a nikoliv na tom, jak ji správně využívám , pak mě
chce přesvědčit o strašlivém omylu (je to vlk), i když předstírá, že podporuje
mou důstojnost (je v rouše beránčím). Každá duše v pekle má „důstojnost“ v tom,
že si sama zvolila svá muka, ale jaká je to skutečná důstojnost? „Důstojnost“
se rouhat na věky věků?! Taková je však nauka Druhého vatikánského koncilu s
jeho dekretem o „lidské důstojnosti“: stát musí chránit právo , nejen
schopnost, každého občana na volbu vlastního náboženství. Tento dekret je
naprosto nekatolický. Není divu, že ho arcibiskup nikdy nepodepsal!
Soudě podle plodů – ovčí mrtvoly na hromadě
Cožpak plodem Druhého vatikánského koncilu není ztráta
Víry u milionů a milionů katolíků? Samozřejmě! Koncil jim řekl, že jejich
důstojnost spočívá v tom, že si mohou zvolit jaké náboženství chtějí!
Existuje tolik náboženství, která se praktikují mnohem snadněji než
katolicismus!
K čemu je mu „svoboda“,
když je desaterým Božím zákonem stále spoután?
Proto uctívači „svobody“ musejí mít náboženskou
svobodu, protože ať už jsou svobodní od kohokoliv nebo čehokoliv jiného, pokud
nejsou svobodní od samotného Boha s jeho Desaterem, od čeho jsou vlastně
svobodní? Proto je náboženská svoboda klíčem ke „svobodě“ a proto má každý
liberál sklon přidat se k boji proti Bohu, který zuří všude kolem nás.
Proto je dekret Druhého vatikánského koncilu o „lidské důstojnosti“
neuvěřitelným zločinem proti celému lidstvu. A projevují vysocí církevní
představitelé v Římě za půl století od Druhého vatikánského koncilu nějaké
známky toho, že by se vzdali svého neblahého koncilu? V podstatě vůbec žádné!
K čertu s nebesy! Budu si dělat, co chci .
A ať Bůh svým peklem navěky udeří!
Mezi liberály přinejmenším vůdci přesně vědí, co
dělají. Jejich pýcha je ďábelská. Vědí, že ničí katolickou Církev a vzpírají se
Bohu, aby udělal to nejhorší. Bože, smiluj se! Arcibiskup pochopil, o co jim
jde, ale ne všichni jeho stoupenci to chápou.
Kyrie eleison
(Překlad: D. Grof)