Jeden čtenář
posílá několik pronikavých otázek týkajících se nedávné historie Církve,
Bratrstva sv. Pia X. a tzv. hnutí „Odporu“. Jednoho dne, až se Matka Církev vzpamatuje
– což se již potichu děje –, se stíny a temnota rozptýlí a dějiny se otevřou
dokořán v pravdě a křesťanské lásce. Mezitím je zde nástin nějakých odpovědí.
můžete být proti jakékoliv struktuře pro „Odpor“? Může bez ní cokoliv katolického
vzkvétat?
Síla „Odporu“
je za prvé Pravda a za druhé naprostá volnost propojení mezi různými malými
skupinami, které odporují revoluci Druhého vatikánského koncilu. Tato revoluce
rychle přemohla velkou část katolické Církve, protože katolíci byli příliš poslušní
vůči nevěrným autoritám nad sebou. Podobně byla velká část FSSPX v roce 2012
rychle otupena, protože jeho kněží příliš respektovali autoritu svých
oficiálních vůdců nad sebou, kteří se chtěli vrátit zpět k odpadlému Římu.
Nesloužili už pravé Církvi či pravé Víře jako arcibiskup Lefebvre, ale sami
sobě. Naopak ovládnout jednu malou buňku těch, kteří odporují, nebude nutně
znamenat ovládnutí druhé buňky. Víra tak přežije do doby, než se Bůh ve Svůj
vhodný čas rozhodne obnovit katolickou strukturu.
vůdci FSSPX, kteří byli v polovině 90. let 20. století oklamáni odpadlými
římskými oficiálními představiteli, hnáni osobními ambicemi?
Je to možné,
ale lze si pomyslet, že jejich problémem byl spíš nedostatek víry v Boží prostředky
k řešení krize Církve a jejich přílišná důvěra v čistě lidskou
vatikánskou politiku k jejímu vyřešení. Protože na rozdíl od arcibiskupa nechápou
Božský a předapokalyptický rozměr celosvětové krize, pojímají ji v relativně
malých a světských souvislostech a zcela se mýlí. Vezměte si jako protiklad
arcibiskupa Lefebvra, který vždy uvažoval o naprostém zhroucení Církve.
Porovnejte to s arcibiskupem Viganem, který také stále přemítá nad
všeobecným pádem Církve a světa, který přinesl Druhý vatikánský koncil.
nedostatečnost vůdců FSSPX zcela evidentní už na generální kapitule v roce
1994?
Evidentní
ano, ale zcela evidentní ne. Účastníci generální kapituly budili spíše dojem
milých dětí, které si hrají, než dospělých bojovníků bojujících v obří válce
za Boží slávu a za spásu duší ve velmi nebezpečném prostředí. Gustavo Corcao
řekl, že je třeba světce, aby věřil ve zlo. Milí a zbožní mladí kněží z této
kapituly neodpovídali závažnosti této situace.
podle vás tyto dva tábory těch, kteří jsou ústupní, a těch, kteří odporují, v FSSPX
oddělily?
Prvky tohoto
rozdělení určitě existovaly už v 80. letech. Znám jednoho kněze, který učil
pět let v Écônu, a v roce 1982 byl na více než čtvrt století poslán
přes Atlantik, s největší pravděpodobností proto, aby byl odstraněn z cesty.
Bylo potřeba připravit mladé seminaristy, aby poslouchali liberály, kteří již
předvídali, že FSSPX od stárnoucího arcibiskupa převezmou. Ve své době byl
úžasný, ale svým nesmiřitelným odsuzováním římských modernistů, kteří byli
považováni za skutečnou autoritu Církve a za ty, kteří se neustále vyvíjejí k lepšímu,
postupně zastarával. A naopak, tito liberální vůdci FSSPX si o sobě nemyslí, že
jsou liberální. Chápou sami sebe tak, že infiltrují modernistický Řím a
obracejí jej na katolickou Tradici. Je to pravděpodobné? Mají jen malou
představu o tom, jak hluboké a vážné je tažení liberálů za zničení katolické
Církve.
v Bratrstvu sv. Pia X. vždy tento svár mezi ústupnými a odporujícími?
Určitě ano.
Arcibiskup Lefebvre nám říkával, že když si přečetl dílo P. Barbiera o historii
střetu liberalismu a katolicismu v 19. a 20. století, přimělo ho to si uvědomit,
že jediným rozdílem mezi stejným střetem před a po Druhém vatikánském koncilu bylo
to, že před ním veleli katolíci, zatímco po něm to byli liberálové. Dokud byl
arcibiskup naživu, jeho osobní přitažlivost udržovala FSSPX katolické, ale
jakmile v roce 1991 zemřel, začala se znovu prosazovat stála přitažlivost
Říma pro katolíky. Mějme trpělivost. Ďábel nebo padlí andělé nebo padlí duchovní
Boha nepřechytračí.
Kyrie
elesion
(Překlad: D. Grof)