POSELSTVÍ
Z NEBE?
Již od
Druhého vatikánského koncilu (1962–1965), kdy se za papežů Jana XXIII. a
Pavla VI. nejvyšší autorita v katolické Církvi, její biskupové
z celého světa, shromáždění na ekumenickém koncilu rozešli
s katolickou Tradicí a s katolickou Pravdou tím, že univerzální
Církvi vnutili novou humanistickou verzi katolicismu, který byl údajně
„aktualizován“, aby vyhovoval moderní době, museli se katolíci usilující o to,
aby zůstali věrní Našemu Pánu, stát více či méně schizofrenními. Buď přilnuli
ke katolické autoritě a alespoň částečně opustili Pravdu, nebo přilnuli ke
katolické Pravdě a alespoň částečně „neuposlechli“ své autority. Nebo si vybrali
některou z mnoha nepřirozených kombinací mezi tím.
V roce
1970 založil arcibiskup Lefebvre ve Švýcarsku kněžský seminář a kongregaci, aby
vychoval novou generaci kněží k ochraně Církve před důsledky Druhého
vatikánského koncilu, který, jak předvídal, uvedl samotné přežití Církve
v nebezpečí. Církevní autority v Římě, které se stále upíraly na
koncil, se svou reakcí vyčkávaly, ale když viděly, že seminář v Écòne
vzkvétá a nevypadá to, že zmizí, začaly využívat všechny rozsáhlé prostředky,
které měly k dispozici, aby Écòne zavřely. Arcibiskup neustoupil, takže
následovalo třináct let sváru mezi Římem a Écònem, protože odmítnul vzdorovat
římské autoritě tím, že by sám odešel mimo normální církevní strukturu. Pokud
šlo o oficiální Řím, ten jej nemohl ani „spolknout“, protože přijetí Tradice by
mohlo zahubit jeho falešné náboženství, ani „vyplivnout“, protože odsouzením
Tradice by se riskovalo, že se odhalí jeho falešné novoty.
A tak se za
arcibiskupova vedení Bratrstvo úspěšně šířilo, přičemž on dělal vše pro to, aby
se vyhnul porušení normálních pravidel, zatímco Řím přihlížel a čekal na
chvíli, kdy se mu konečně podaří rozbít jeho dílo na kusy. Ta chvíle přišla,
když arcibiskup, jehož smrt se blížila, věděl, že bude muset vysvětit své
biskupy, aby zajistil přežití Bratrstva po své smrti, protože na všechny
biskupy „poslušné“ Říma, což v praxi znamenalo všechny ostatní biskupy
světa, se nemohl spolehnout, že se postaví koncilním autoritám. A tak
v červnu 1988 přistoupil k vysvěcení čtyř svých biskupů. A to bylo
jakoby vysvěcením celého „tradičního hnutí“ uvnitř Církve, všech těch katolíků,
kterých bylo nyní po celém světě mnoho a kteří pochopili, že je sice potřeba co
nejvíce respektovat autority, ale na prvním místě přesto musí být Pravda.
V listopadu
minulého roku přišlo od jedné sestry údajné poselství z nebe tradičnímu knězi
ve Francii, který měl obavy následovat katolickou Pravdu proti tomu, co
vypadalo jako katolická autorita. Toto poselství, ať už je z nebe nebo ne,
představuje podivuhodný popis, jak respektovat autoritu a zároveň chránit
Pravdu. Ať to však posoudí čtenáři těchto „Komentářů“ sami a ať podle toho
jednají:
Svatá
katolická a apoštolská Církev v současnosti prochází hlubokou a bolestnou
krizí u svých představitelů, a vy, otče, jste jednou z jejích obětí.
Monsignor Thuc chápal toto zhroucení uvnitř Církve a jako biskup zaujal osobní
postoj, který nebyl v souladu s pravidly, protože světil kněze a
biskupy bez inkardinace, čímž je všechny dostal do protiprávní situace, i když
byli zanícení a chtěli svou službu vykonávat v souladu s učením
Našeho Pána Ježíše Krista. Monsignor Williamson, který se dostal do podobné situace,
když jej představený Bratrstva sv. Pia X. vyhodil bez platného důvodu, by měl
vaši situaci chápat, protože i on vysvětil biskupy a kněze. Stejně jako vy teď,
ani oni nejsou inkardinovaní. Současná situace ve Svaté katolické Církvi je tak
špatná, že Pán je šťastný za všechny Své služebníky, kteří pro Něj věrně
pracují s inkardinací či bez ní.
Toto je
Pánova odpověď na vaši otázku. Jakmile v sobě Svatá Církev obnoví sílu
Pravdy, neumístění kněží se k ní budou moci znovu oficiálně připojit,
přičemž ji neoficiálně nikdy neopustili. Pán vám žehná, buďte v pokoji a
buďte věrný.
Kyrie eleison
(Překlad: D. Grof)