V posledních
dvou vydáních těchto „Komentářů“ byla prezentována jedna podoba rozdílu mezi
Novobratrstvem sv. Pia X. a původním Bratrstvem arcibiskupa Lefebvra
v klíčové záležitosti získání budoucích biskupů, kteří budou schopní
zajistit, že Církev přežije svou krizi trvající teď již víc než půl století od
Druhého vatikánského koncilu, tj. církevního koncilu, který tuto krizi spustil.
To nutně znamenalo představit, i když jen stručně, podobu samotné této krize, a
to jako rozdělení katolické autority a katolické Pravdy, jež přinesl tento
koncil, který byl zaměřený na člověka, i když měl býval zůstat zaměřený na
Boha, jako všech dvacet předešlých církevních koncilů. Pro přežití Církve lze
vyvodit několik dalších závěrů, které se týkají nás všech, a nikoliv pouze
duchovních.
Především se
katolická Církev nemůže obejít bez Pravdy, protože nikdo nemůže svou duši
spasit bez Pravdy (Žid. XI, 6), protože žádné lži nebo nepravda nemohou
vstoupit do jediného pravého nebe jediného pravého Boha, který je Pravda sama
(J. XIV, 6). V našem padlém světě se však Pravda nemůže obejít bez
autority, protože Pravda na lidi klade požadavky a všichni lidé trpí kvůli
prvotnímu hříchu, takže často nebudou chtít žít podle těchto požadavků. A pouze
od Boha samotného může pocházet neomylná autorita, která bude dostačovat
k tomu, aby lidem ukládala povinnost žít plně dle požadavků Jeho Pravdy.
Tuto spásnou Pravdu se rozhodl svěřit Petrovi a jeho nástupcům, což jsou
všechno omylní lidé se svobodnou vůlí, která může hřešit (Mt. XVI, 23; Gal. II,
11 atd.).
Protože od
věčnosti předvídal, že někteří papežové budou chybující, a dokonce budou i závažně
hřešit proti Pravdě, tak aby zajistil, že Jeho Církev a její Pravda přežijí do
konce světa (Mt. XXVIII, 20), musel také předvídat Své vlastní zásahy
k zajištění tohoto přežití, aby překonal tato selhání Svých omylných
lidských služebníků. A protože se od věčnosti rozhodl, že dopustí dokonce i
řadu šesti papežů jdoucích po sobě od smrti Pia XII. v roce 1958, kteří se
dostanou do sváru s radikálním omylem modernismu, což způsobí vůbec
nejhorší krizi Církve trvající šedesát pět let (1958–2023), pak nemůže být
pochyb, že zasáhne velmi výjimečným způsobem, aby tuto krizi ukončil. Podívejte
se například na proroctví z Garabandalu o velkém Varování, velkém Zázraku
a velkém Trestu. Co však mezitím Božský Pastýř dělá, aby zajistil přežití Svých
ovcí? Něco dělat musí. Dívejme se v roce 2023 kolem sebe, abychom
objevili, co to je.
To, co
vidíme, je ohromná rozmanitost katolických skupin a uskupení, která obecně
řečeno mohou být klasifikována dle relativní důležitosti, kterou každá
z nich přikládá katolické autoritě nebo katolické Pravdě. A protože Pravda
je neměnná, pak teprve až koncilní autorita opustí Druhý vatikánský koncil,
může být toto katastrofální rozdělení zahojeno. Do té doby se katolíci musí
naléhavě modlit za papeže nebo za obnovu papeže, aby mohl obnovit
katolickou autoritu, protože papežství je dnes lidsky porouchané a jedině Bůh
ho může opravit. Do té doby platí to, co říká přísloví: „ Co nelze vyléčit,
musí se vydržet .“
A tak, dokud
koncilní papeži škrtí autoritu, katolíci jsou předurčeni být rozdělení, takže
někteří jsou z 80 % pro autoritu a z 20 % pro Pravdu, jiní jsou
z 80 % pro Pravdu a z 20 % pro autoritu a existují všechny možné
kombinace mezi tím. Když je však papež tolik bit, ovce se nevyhnutelně
rozutekly natolik, že ať se přidržují kterékoliv kombinace, Bůh je viditelně
toleruje, pokud chtějí být upřímně katolické. A katolíci spíš, než aby si hráli
na Boha tím, že se navzájem exkomunikují, udělají lépe, když budou obecně
řečeno napodobovat Boha tím, že se budou navzájem snášet (Gal. VI, 10),
dokud Bůh neuzná za vhodné tuto krizi ukončit. Ne, že by na Pravdě nezáleželo,
naopak, někdo ji v Církvi musí zachovávat, ale že bez fungující autority
lze katolíkům tím méně vyčítat, že ji nenalezli.
Kyrie
elesion
Překlad: D. Grof