NÁSLEDNÉ OTÁZKY – III
3) Excelence, při sledování několika posledních vydání
tohoto „Komentáře“ jsem poněkud zmatený. Byla nebo nebyla generální kapitula
Bratrstva sv. Pia X. v roce 2012 dílem zrádců? Pokud ano, proč k nim
být vůbec mírný? Pokud ne, proč jejich dílo nazývat „pohromou“?
Musím
připustit, že jsem nebyl tak srozumitelný, jak bylo možné. Odráží to zmatení
vytvořené Druhým vatikánským koncilem (1962–1965), na němž, jak přiměla vražda
Duncana zvolat Macduffa (Macbeth II, 3): „ Mistrovské
dílo zkáza vyvedla!“ . Katechismus nám toto zmatení vyjasní.
Aby byl
hřích smrtelný, jsou potřeba tři věci: Aby byl hřích sám o sobě
objektivně dostatečně závažný, aby způsobil duchovní smrt duše, za druhé, aby
si byl hříšník vědomý , že jeho konání je smrtelně hříšné, a za třetí,
aby dal plný souhlas se spácháním tohoto hříšného konání. To znamená, že
pokud někdo spáchá to, co je ve skutečnosti smrtelným hříchem, aniž by věděl,
že je to smrtelný hřích, pak je tento akt objektivně hříšný, kvůli jeho
nevědomosti však nikoliv subjektivně. To byl případ mnoha katolíků po Druhém
vatikánském koncilu.
Na Druhém
vatikánském koncilu totiž uspěl ďábelský komplot ke zničení katolické Církve,
který přesvědčil vůdčí duchovní v Církvi, aby nahradili pravou Víru,
v jejímž středu je Bůh, falešnou parodií této Víry, v jejímž středu
je člověk. A tito duchovní – dva papežové a asi dva tisíce biskupů – pro změnu
přesvědčili velkou většinu katolických duší po celém světě, aby přijaly toto
nové humanistické náboženství, protože tito papežové a biskupové se zdáli být tou autoritou, o níž tyto
duše věděly, že jí Kristus založil takovou, aby znala, hlásala a chránila
Pravdu, tj. Jeho vlastní neměnné pravdy ohledně spásy. Proto vůdcové Druhého
vatikánského koncilu, kteří přesně věděli, co dělají, aby zničili Církev, mají
maximální vinu, zatímco biskupové, kněží a laici pod nimi, kteří byli podvedeni
– což byla většina – byli relativně nevinní. Jak říká arcibiskup Viganò, neuměl
v té době pochopit, že by jeho kolegové třeba mohli chtít zničit Církev.
Teď tomu věří, protože mu střet s bezbožností, která vždy následuje po
zkažení katolické nauky, otevřel oči ohledně toho, jak autorita zradila Pravdu.
Přesný
stupeň viny nebo neviny u každé jednotlivé duše, která se od té doby na této
zradě podílela, je známý Bohu. Stačí však selský rozum, který nám říká, že vůči
velké části katolíků následujících od té doby apostazi Druhého vatikánského
koncilu se spíše hřešilo, než že by hřešili. A proto je zde zdravý rozum
důvodem, abychom je soudili mírně. Čím větší vinu měli pastýři, tím nevinnější
byly ovce, protože když následovaly představitele katolické autority, seriózně
věřily, že jsou zdrojem oné Pravdy, která je pro ně naprosto nezbytná, aby
spasily své duše.
3b) Ano, ale špatné plody, které jsou důsledkem
koncilu, by do nynějška měly otevřít mnohem víc očí, než otevřely. Mnozí
katolíci upřednostňují měkké nové náboženství. Mírnost musí mít své meze!
To je pravda.
A zde vstupuje objektivní hřích zrady Víry. Nauka koncilního náboženství
je falešná, kazí mravy, ničí Církev a posílá bezpočet duší do pekla. Sám koncil
byl konečným produktem morální hniloby trvající staletí, která od úpadku
středověku neustále rostla. Tento nárůst – aniž by to byla omluva – vysvětluje
slepotu biskupů hlasujících na Druhém vatikánském koncilu, protože to, co tehdy
viděl arcibiskup Lefebvre, měli být schopní vidět všichni. Namísto toho,
přinejmenším objektivně, tehdy zradili. A teď se vůdci Bratrstva, které
vybudoval, aby vzdorovalo této hnilobě, stále chtějí vydat pod tyto koncilní
vůdce, kteří jsou prohnilejší než kdy dříve viz např. Traditionis Custodes . Takoví tvůrci Novobratrstva jsou pro změnu
zrádci. Jejich zakladatel odmítnul ty Římany, které oni milují, a s nimiž
dnes údajně komplotují, aby změnili stanovy Bratrstva, kterým mu on dal jeho
strukturu. Je-li tato zpráva pravdivá, pak není divu, že římští modernisté
trvají na nové struktuře, otevřené a již ne uzavřené vůči přivlastnění ze
strany zrádců z Říma a z Novobratrstva.
Kyrie
elesion
(Překlad: D. Grof)