PROVINILÍ EVROPANÉ
Existuje
staré, možná čínské, rčení, které říká: „Moudrý muž klade vinu sám sobě,
pošetilec druhým.“ Ne, že by za ni nikdy nenesli vinu ostatní, ale jakmile si uvědomím,
že nějaká vina někomu náleží, možná s ní sám budu schopen alespoň něco
udělat, zatímco často riskuji, že nebudu schopen přimět ty, které obviňuji, aby
s ní něco udělali. Při současném směřování k potenciální
katastrofické třetí světové válce jsou například někteří Evropané
v pokušení klást vinu Spojeným státům nebo Židům stojícím za Spojenými
státy za sebevražednou slepotu evropských národů, které se chovají jako loutky
Spojených států. Z vyšší perspektivy by však bylo moudřejší, kdyby Evropané kladli
vinu sami sobě.
Je sice
pravda, že Židé ve Spojených státech disponují ohromnou mocí, takže se zmiňuje,
že čtyři z pěti členů kabinetu, prostřednictvím nějž prezident Biden
vládne zemi, jsou Židé, což je nepochybně jeden z důvodů, že si vysloužil
přezdívku „prezident Bidenstein“. Kdo však byl zodpovědný za zvolení prezidenta
Bidena nebo přinejmenším za to, že nepovstal proti naprosté falešnosti jeho
„volby“ v roce 2020, ne-li americký národ jako celek? A jestliže pak
chtějí Evropané klást vinu Američanům jako celku, kdo jsou Američané, ne-li
hlavně potomci Evropanů, kteří od doby reformace emigrovali přes Atlantik?
Odpověď Charlese Coulombea na otázku kdo je ústřední postavou dějin USA, je na
první pohled překvapivá – král Jindřich VIII. Není však ve skutečnosti
velmi rozumná? Coulombe nazval své dějiny Spojených států „Puritan´s Progress“.
Náboženství je rozhodující.
A kdo jiný
to byl v nedávnější minulosti než Evropan, kdo podepsal Balfourovu
deklaraci, která slíbila Židům Svatou zem, jestliže do první světové války
zapojí USA na straně Anglie a Francie? A kdo, ne-li Evropané, za
stejným účelem zaranžovali podvod s torpédováním parníku „Lusitania“? Kdo,
ne-li Evropané, byl tedy zodpovědný za americké vojáky, kteří vychýlili
rovnováhu války proti Německu v roce 1918 a tím zajistili, že američtí
diplomaté s prezidentem Wilsonem sehráli rozhodující roli při formulování
Versailleské smlouvy v roce 1919, která byla koncipovaná tak, aby
přivodila druhou světovou válku? A co bylo velkou nadějí uchvácené Evropy, když
v roce 1939 dle očekávání válka vypukla, aby se vzdorovalo vojenské moci
vzkříšeného Německa, ne-li znovu přivést Spojené státy na pomoc, čehož
prezident Roosevelt dosáhl díky podvodu s Pearl Harbourem v roce
1941? A kdo, ne-li Evropané, se po druhé světové válce spoléhal na Spojené
státy, že vytvoří a z velké části zaplatí obranou alianci NATO, aby
bránila Západní Evropu před hrozbou invaze ze strany rudé armády sovětského
Ruska? Lze prezidenta Trumpa vinit z toho, že chtěl, aby Evropa platila za
svou vlastní obranu?
Proč by však
Američané měli mít pravdu v tom, že tehdy i nyní považovali Evropany za
příliš zbabělé a vyčerpané, aby sami bránili „Západ“? Protože, jak řekl Hilaire
Belloc, „Víra je Evropa a Evropa je Víra“. Evropa však trvale ztrácí Víru zvláště
od doby reformace, což otevřelo cestu židozednářství, aby začalo přeměňovat
„křesťanstvo“ na „západní civilizaci“ prostřednictvím procesu dekadence, který
dosáhl svého vrcholu na Druhém vatikánském koncilu (1962–1965). Nebyl to
Potomac, řeka ve Washingtonu v USA, ale Rýn, který se
vléval do řeky Tibery v Římě , a předtím protékal čtyřmi zeměmi:
Francií, Německem, Holandskem a Belgií.
Evropané
můžou znovu docela dobře obviňovat Druhý vatikánský koncil za „amerikanizaci“
Církve – a toto obvinění má opodstatnění – ale zatímco američtí kardinálové a
biskupové na koncilu vehementně prosazovali, aby katolická Církev přijala ideál
jejich vlastní země – „náboženskou svobodu“ – neměli na půdě koncilu většinu
hlasů. Kdo ji měl? Francouzi, Němci, Holanďani a Belgičani. Ti dokonali dočasné
vítězství liberalismu nad katolickou Církví. Mějme však trpělivost. Všemohoucí
Bůh zdaleka neřekl Své poslední slovo.
Kyrie
elesion
(Překlad: D. Grof)