KŘESŤANSKÁ LÁSKA
2025
Asi před měsícem sepsal kněz katolického „Odporu“ ve
Francii, P. Matthew Salenave, který také odešel z FSSPX, rozumný popis
stavu, v němž se dnes katolická Církev nachází. Již dříve veřejně poněkud
kriticky psal o stavu Novobratrstva sv. Pia X., že se vzdálilo tomu, čím bývalo
v době, kdy ho založil a vedl arcibiskup Lefebvre. K následujícímu textu
napsal, že by rád připojil několik „pozitivnějších a povzbudivějších úvah“.
Pokračoval:
„…Pokud Bůh dovolí, aby se kněžská činnost vzdálila,
neznamená to, že chce opustit svou Církev nebo duše vykoupené Jeho drahocennou
Krví. Proto zároveň se smutným úpadkem Bratrstva sv. Pia X. přinejmenším
posledních deset let buduje řadu pevností, různých malých tvrzí Víry. Všechny
nutně nesdílejí stejné stanovisko ani stejnou pevnost ve svých pozicích, ale
rozhodně žádná z nich nechce následovat Novobratrstvo v jeho touze
vrátit se zpět pod autoritu Říma.
Máme tedy Společnost Panny Marie
s P. Chazalem, Apoštoly Ježíše a Marie s biskupem Faurem, priorát
Villeneuve s P. Pivertem, dominikány z Avrillé, benediktiny z
Bellaigue a různá kněžská bratrstva pod autoritou biskupů „Odporu“ a různé
prioráty… všechny shromážděné pod morální a duchovní autoritou sedmi biskupů
„Odporu“. Zjevně nejdůležitější věcí ze všech v tomto katolickém úsilí
odporovat, je katolická Víra, s biskupy v první linii obrany, protože tak
Církev pokračuje ve své Víře, hierarchii a svátostech.
Každá pevnost má své typické vlastnosti, a dokonce i
slabosti. Ta či ona pevnost může dokonce padnout do rukou nepřítele, jak o tom
mluvil P. Calmel, ale pád jedné nebo druhé je nezboří všechny, jak by se
to stalo, kdyby byly všechny spojeny v jedné organizaci katolické Tradice.
P. Calmel také zdůrazňoval potřebu křesťanské
lásky, která by tyto pevnosti spojovala. V případě každé pevnosti je sice třeba
respektovat určitou autonomii, ale neméně je třeba, aby se staraly jedna o
druhou a aby se vyhýbaly církevní a náboženské řevnivosti, která byla vždy
zhoubou církevního života. Tato situace nebude trvat navždy, ale jen do té
doby, kdy Církev znovu získá dokonale katolického papeže. Modleme se a jednejme
tak, aby nám Bůh takového mohl dát, co nejdříve!“
Proč je tedy vhodné doporučit tyto úvahy
P. Salenaveho? V několika bodech:
• Hlavní perspektivou je Bůh (odst. 1) a to, co dělá,
aby se postaral o Svou Církev. Je to Bůh, kdo dopustil, aby FSSPX znovu
koketovalo s apostaty v Římě, částečně proto, že si to jeho pýcha
zasloužila, a částečně proto, že potřeboval jedinou celosvětovou kongregaci,
aby obnovil práva Tradice, ale jakmile toho bylo dosaženo, nepotřeboval již
jedinou kongregaci, která by dokonce mohla zdánlivě nahrazovat oficiální Církev.
• Proto máme rozmanité tradiční skupiny (odst.
2)., které s soustřeďují na Víru , nikoliv na svou vlastní slávu,
ani na vlastní přežití, ale spoléhají se na vlastní biskupy, což alespoň trochu
připomíná katolickou autoritu.
• Rozmanitost těchto pevností a neoficiální postavení
jejich biskupů (odst. 3) jistě nejsou normálním způsobem fungování katolické
Církve, ale za dnešních okolností , kdy Bůh očišťuje Svou Církev,
zabraňuje rozmanitost společnému pádu (odst. 2), a neoficiálnost ponechává
prostor Bohu, aby Svou Církev obnovil oficiálně a řádně, ve Svém vlastním čase,
prostřednictvím vítězství Neposkvrněného Srdce Své Matky.
• P. Salenave začal s Vírou a končí
s křesťanskou láskou (odst. 4). Pokud pevnosti tvrdí, že slouží Církvi,
ale nemají žádnou křesťanskou lásku, zejména k sobě navzájem , jsou,
jak důrazně říká sv. Pavel (I Kor XIII, 1), „jako zvučící měď a jako znějící
zvonec“. Ať si pevnosti uvědomí, jaký příklad křesťanské lásky dávají!
Kyrie eleison
(Překlad: D. Grof)