1988 – I
Po vysvěcení čtyř biskupů v červnu 1988
arcibiskup Lefebvre jasněji než kdy dřív viděl, že koncilní Římané nejsou
žádnými služebníky katolické Víry. V roce 1989 poskytl ve Francii dlouhý
rozhovor, který je níže velice podstatně zkrácen. Úplná původní verze viz https://sspx.org/en/one-year-after-consecrations-30335 .
Proč svěcení?
Několik let jsem se snažil Řím přimět pochopit, že
protože stárnu, musím zajistit své nástupnictví. Báli se, že bych vysvětil
biskupy, takže se zmiňovali o možnosti, že budeme mít biskupa, který bude mým
nástupcem.
Jel jsem do Říma na rozhovory, ale bez důvěry
v jejich úspěch. Chtěl jsem zajít co nejdál, abych ukázal, že máme dobrou
vůli. Velmi brzy jsme si však uvědomili, že jednáme s lidmi, kteří nejsou
čestní. Řím nastolil otázku koncilu, o které jsme nechtěli ani slyšet. Byla
nalezena formulace dohody, která byla na samé hranici toho, co jsme mohli
přijmout. Slíbili mi jednoho biskupa, zatímco jsem žádal o tři. To už bylo
prakticky nepřijatelné. A když jsme se ještě před podpisem protokolu ptali, kdy
bychom mohli tohoto biskupa mít, odpověď byla vyhýbavá nebo žádná.
Hromadící se nedůvěra a zdrženlivost mě přiměly, abych
požadoval jmenování biskupa na 30. června. Buď to, nebo přistoupím ke
svěcení. Tváří v tvář takové volbě kardinál Ratzinger řekl: „Pokud je to tak,
protokol skončil. Je konec a žádný další protokol už neexistuje. Přerušujete
vztahy.“ To řekl on, ne já.
Lefebvre měl zůstat v Církvi
O jaké Církvi mluvíme? Pokud myslíte koncilní církev,
pak my, kteří proti koncilu bojujeme dvacet let, protože chceme katolickou
Církev, bychom museli znovu vstoupit do této koncilní církve, abychom ji případně
učinili katolickou. To je naprostá iluze.
Nebezpečí schizmatu?
Říkat, že nejsme „viditelná Církev“, že opouštíme
„viditelnou Církev“, která je neomylná, to vše jsou jen slova, která
neodpovídají realitě. Je neuvěřitelné, že někdo může mluvit o „viditelné
Církvi“ a myslet tím koncilní církev, která stojí v protikladu ke
katolické Církvi, kterou se snažíme reprezentovat a pokračovat v ní. Jsme
proti koncilní církvi, která je ve skutečnosti schizmatická, i když to popírá.
Fakticky je to církev exkomunikovaná, protože je to modernistická církev. My
nevytváříme paralelní církev. My jsme tím, čím jsme vždy byli – jsme katolíci,
kteří pokračují dál. To je vše.
Každý z těchto posledních papežů je skutečně dvěma
papeži v jednom. Byl to Jan XXIII., kdo zahájil otevírání Církve světu. Od té
chvíle jsme se pohybovali v rámci dvojznačnosti a dvojsmyslnosti, tj. v dvojakém
způsobu jednání, který je vlastní liberálům.
Nejsme proti papeži, pokud reprezentuje hodnoty apoštolského
stolce, které jsou neměnné. Jsme však proti papeži, pokud je modernistou, který
nevěří ve svou neomylnost a praktikuje ekumenismus. Dokud se v Římě drží idejí
koncilu: náboženské svobody, ekumenismu a kolegiality, jdou špatnou cestou.
Smíření?
Nemyslím si, že je vhodné pokoušet se kontaktovat Řím.
Myslím, že musíme ještě počkat. Bohužel čekat, až se situace na jejich straně
ještě zhorší. Ale až dosud nechtějí tuto skutečnost uznat.
Kyrie eleison
(Překlad: D. Grof)