„Šetři metlou a zkazíš dítě,“ je staré přísloví, které
sahá jistě ještě před naši dobu, přinejmenším do Starého zákona, kde se
překvapivě objevuje na mnoha místech. Osm takových výroků zde s komentářem
citujeme níže a možná jich existuje í víc. Důležité je si uvědomit, že pokud na
tom Písmo svaté tak trvá, pak tato zásada nevychází jen z přirozeného zdravého
rozumu, ale nakonec i od samotného Boha, aby nás poučil o tom, jak má být
formována lidská povaha, zejména chlapecká. Samozřejmě se musí brát
v potaz moderní poměry, například od základů špatná legislativa, díky
které mně a mojí ženě vládní takzvaná „sociální služba“ může odebrat děti,
pokud se jich odvážíme dotknout. Řada citátů z Písma svatého nám však říká
přinejmenším to, co si o takové „sociální službě“ myslet.
Začněme s Knihou přísloví XIII, 24, která předkládá
takřka doslovnou verzi našeho známého přísloví:
Kdo šetří metly, nenávidí syna svého; ale kdo ho
miluje, záhy jej kárá.
Kniha přísloví XIX, 18 se dovolává zdravého rozumu.
Tělesných trestů se má užívat spravedlivě a bez výstřelků:
Trestej syna svého, dokud můžeš mít naději; abys ho
zabil, k tomu se nepropůjčuj.
Kniha přísloví XXII, 15 připomíná prvotní hřích, který
je velkou pravdou o potřebě tělesných trestů:
Bláznovství spjato je se srdcem pacholete; ale metla
kázně vyžene je.
Kniha přísloví XXIII, 13 je dalším apelem na zdravý
rozum: Dítě nezabije, když mu „prohřejeme“ zadek:
Neodpírej pacholeti kázně; neumřeť, budeš-li je
mrskati metlou.
Kniha přísloví XXV, 20 říká, jak nemoudré je kazit
špatného člověka (nebo zlobivé dítě), když jsme na ně příliš milí:
Ocet líti na salnitr je zpívati mysli rozmrzelé.
Kniha přísloví XXIX, 15, 17 ukazuje dobrý/špatný vliv
trestání/netrestání dětí na rodiče.
15 Metla a pokárání uděluje moudrost; chlapec však
ponechaný své vůli je na hanbu matce.
17 Ukázňuj svého syna, i občerství tě, a bude působit
rozkoš tvé duši.
Kniha Sírachovcova XXII, 6 opakuje nauku z Knihy
přísloví o hodnotě tělesných trestů:
…trest a kázeň však je vždycky moudrost.
Kniha Sírachovcova XXX, 1–12 je krátkým pojednáním o
tom, jak je důležité dbát na výchovu svých synů:
1 Kdo miluje syna svého, často jej mrská, aby měl
radost z posledních svých dob, [a nemusil makati po dveřích sousedů svých]. 2 Kdo
svého syna ukázňuje, bude pro něho chválen a mezi známými bude lze mu jím se
chlubit. 3 Kdo učí syna svého, k závisti popudí nepřítele a mezi přáteli bude
lze mu jím se chlubit… 6 Neboť zůstavuje obránce domu proti nepřátelům, a
přátelům odměnitele dobrodiní… 9 Mazli se s dítětem, a nažene ti strachu;
pohrávej s ním, a zarmoutí tě. 10 Nesměj se s ním, abys neželel, a tvé zuby aby
naposled neztupěly. 11 Nedávej mu moci v mládí, a nepřehlédej poklesků jeho. 12
Shýbej šíji jeho z mládí, a tepej ho zezadu, dokud jest malý, aby snad se
nezatvrdil a tobě se nevzepřel, i měl bys bolest duše.
Neučí dnešní „dětští psychologové“ rodiče přesný opak
Starého zákona? Nemají mnozí dnešní rodiče tendenci rezignovat na výchovu a
vzdělávání vlastních dětí a raději je předávají nebo nechávají v rukou
bezbožných států? A jsou kvůli tomu chlapci lepší? Soudě podle většiny dnešních
mladých mužů…
Kyrie eleison
(Překlad: D. Grof)