Pokud existuje slovo, kterým by se dal popsat stav
dnešní katolické Církve, určitě je tím slovem „chaos“. Normální struktura
Církve je pyramidální, kdy Boží autorita sestupuje dolů skrze papeže,
kardinály, biskupy a kněze, které Bůh pozvedl, aby na základní úrovni dohlíželi
na Jeho ovce neboli laiky. Tato hierarchie sestává od shora dolů
z omylných lidí, takže chyba se může stát na všech úrovních. Když se za
normálních okolností představený v hierarchii chová špatně, obvykle má
svého představeného, k němuž se proti jeho špatnému chování mohu odvolat,
protože každý představený v Církvi normálně učiní rozhodnutí
v souladu s kanonickým právem a spolu s minimem dobré vůle i
v souladu s pravdou a spravedlností. A tak se za normálních okolností
mohu z nižšího místa odvolat až do Říma.
Co se však stane, když omylný člověk na vrcholu této
pyramidy ztratí smysl pro pravdu a spravedlnost a dokonce i dobrou vůli?
V Církvi může od vrcholu dolů nastat jedině chaos, protože katolická
Církev byla Bohem zamýšlena jako monarchie, v níž existuje Jeho Boží
autorita k ochraně velkých pravd spásy, aby Své nebe mohl zabydlet dušemi,
které budou sdílet Jeho blaženost. Tato autorita je uznávána a uplatňována na
všech úrovních hierarchie a na nejvyšší úrovni papežem, který nad sebou nemá
žádného lidského představeného, ale pouze Boha. Z toho vyplývá, že pokud
papež, nebo člověk oblečený v bílém, který je všeobecně přijímán jako
papež, ztratil veškerý smysl pro Pravdu, kvůli které jediné dostává svou
úžasnou autoritu nad Církví, převyšující všechny pouze lidské autority, pak je
Církev v chaosu, a to od shora až dolů.
V tomto ohledu katolická Církev připomíná loutku
sestávající z několika kusů barevného dřeva, držených na provázcích, které
pro změnu drží loutkář nahoře. Pokud loutkář na chvíli pustí provázky, celá
loutka se zbortí na neuspořádanou hromádku bezvýznamných kousků dřeva. Pokud všemohoucí
Bůh na okamžik pustí svého papeže a kardinály v Římě, Jeho biskupové, kněží a
laici se po celém světě promění ve změť katolíků, kteří jsou nejednotní a
rozdělení mezi sebou a mnozí z nich se snaží ve své malé skupině přívrženců
obnovit zdání Boží autority, která však může pocházet pouze od Boha. Co menšího
mohou udělat? Rozumní katolíci uznají svou základní bezmocnost, pokud a dokud
Bůh znovu nenastolí katolického papeže. Mezitím musejí katolíci dělat, co umí,
aby obnovili katolické skupinky, a pomáhat všem ostatním katolíkům, aby dělali
totéž, jen pokud mají katolickou víru (a tady ať nikdo nepředstírá, že je
neomylný!).
A co papež, nebo zdánlivý papež? Správný pohled na
dějiny lidstva je takový, že kvůli prvotnímu hříchu je každý ze sedmi věků
zahájen klíčovou postavou, po níž následuje období úpadku, dokud Bůh neurčí
další klíčovou postavu, která lidstvo opět pozvedne, dokud Antikrist neukončí
sedmý věk světa. Tak to přinesl sám Bůh svým Vtělením asi před 2000 lety. Tento
sedmý věk je zdaleka nejdelší, protože Vtělení samotného Boha bylo přelomem
lidských dějin, vrcholem všech sedmi věků, protože Vtělení od té doby pokračuje
prostřednictvím katolické Církve. Ježíš žije a mezi všemi rasami a národy přináší
spásu duším na věky.
Ale aby Bůh poctil člověka, rozhodl se svěřit Svou
Církev nikoliv andělům, ale omylným lidem, aniž by z nich udělal roboty
tím, že by jim odebral svobodnou vůli. To znamená, že se vystavil možnosti, že
lidští služebníci Jeho Církve nakonec zneužijí svou Bohem danou svobodnou vůli
ke zničení Jeho Církve. To se fakticky stalo na Druhém vatikánském koncilu
(1962–1965). V roce 1968 dal Bůh lidstvu druhou šanci, když vedl papeže
Pavla VI. k tomu, aby v encyklice Humanae Vitae odsoudil umělé prostředky kontroly porodnosti. Ale
celé lidstvo, nejen katolíci, se vzbouřilo, aby odsoudilo starce oblečeného v
bílém, žijícího v Římě, který prý o manželství nic neví.
Všemohoucí Bůh pak jakoby řekl: „Dobře. Udělejte si to
po svém. Nechcete Mou Církev. Mějte si svou vlastní a uvidíme, jak se vám bude
líbit. Prozatím sbohem. Ozvěte se, jakmile budete chtít Mou Církev zpět. Já ji
zatím v nouzi budu udržovat v chodu. Budu čekat, až se mi ozvete. Stále
vás miluji.“
Kyrie eleison
(Překlad: D. Grof)