Minulý týden
tento „Komentář“ na kolik to jen šlo představil bez podrobnějšího vysvětlování souhrn
vynikajícího článku o strašném stavu Francie a Evropy, který napsal jeden
francouzský nacionalista s literárním pseudonymem „Militant“. (Úplný
původní článek viz jeune-nation.com/nationalisme/natio-france/prenons-un-seul-parti-de-la-france-helleno-chretienne ). Může se
zdát, že takový článek v politickém časopise nemá mnoho společného s náboženstvím,
ale právě to je pro tento „Komentář“ zajímavé. Chtěli bychom totiž prokázat, že
nejzávažnější problémy lidské politiky nelze vyřešit bez katolického náboženství .
Prokázat to se snadněji řekne, než udělá, protože celý způsob uvažování
moderního člověka je, že politika, ekonomika, umění, medicína, právo, hudba atd.,
nemají co do činění s náboženstvím nebo, že náboženství nemá co do činění
s nimi. Jinak řečeno, ani ty nejlepší politické argumenty nezacházejí
dostatečně daleko. Začněme v sedmi bodech ještě stručnějším souhrnem souhrnu
z minulého týdne:
1) Francie a
Evropa se hroutí. My nacionalisté jsme tuto katastrofu ohlašovali dlouho.
2) Od 50.
let 20. století jedna politická pohroma za druhou vyvolaly jen nepatrnou
veřejnou reakci.
3) Od
středověku měla Francie celosvětově převážně blahodárný vliv – dnes už ne.
4) Dnes se
Francie a Evropa rychle stávají otroky banksterů z New Yorku a Londýna.
5) USA s pomocí proxy války na Ukrajině
zničily konkurenceschopnost Evropy a Německa.
6) Je tu
konec světa, ale nejvyšší francouzské instituce přesto mlčí, jsou poddajné a
jdou s proudem.
7) Řešení? V politice
musíme dělat, co umíme, a musíme zachovat kulturní poklady pro lepší časy.
A teď se
podívejme, jestli se toto řešení blíží k vyřešení této katastrofy zmíněné
na začátku.
1) Lidé,
kteří svou zemi milují, skutečně nejsou spokojení s náměsíčnou chůzí,
zatímco je ničena. Nacionalisté přinejmenším vidí vážný problém a bijí na
poplach, což jim vše slouží ke cti. Mají-li však oči k vidění, musejí uznat,
že „politika“, jak se dnes chápe, je zničená, je kaputt . Proč ?
2) Když
nacionalisté vidí, že veřejnost nereaguje, měli by se ptát, jak lze přetvořit
národ z nehotových lidí? Co rozkládá moderního člověka? Co jej může dát
dohromady? Solidní rodina a domov? Co může politika v porovnání s náboženstvím
udělat pro rodinu a domov? To se nedá srovnávat!
3) Milí
Francouzi, podívejte se na slávu Francie ve středověku! Odkud myslíte, že se
vzala? Z politiky? V žádném případě! Přišla z Církve, a to nikoliv
od francouzských protestantů, ale z katolické Církve, která od Boha
obdržela vynikající dary, aby osvítila svět.
4) Milí
francouzští přátelé, neobviňujte Anglány za své vlastní revoluce proti Bohu.
Zde, a ne jinde, leží otrávený zdroj všech vašich politických problémů, které
nyní otravují svět. Nákladné problémy nemají laciná řešení. Zradit Boha je
problém, který nemá čistě politické řešení!
5) Je pravda,
že USA a Anglii lze vinit za mnohé, Bůh však nikdy nezamýšlel, aby byly
v čele národů. Ani k tomu nebyla určena sobecky nacionalistická
Francie, ale pouze nesobecky katolická Francie ve stylu arcibiskupa
Lefebvra. Podívejte se, čeho jeho francouzská zbožnost dosáhla.
6) Proč
však Francii nyní vedou tak „neblaze proslulí“ jedinci? Protože jsou to právě
tito lidé, kteří jsou v současnosti voleni, když chcete „politiku“ v „demokracii“.
A totéž se děje všude v Evropě. Moderní člověk nevěří v Boha ani v náboženství,
ale v člověka a politiku. Je výsledný odpad překvapením?
7) Není
divu, že tento dobrý nacionalistický autor dochází k tak slabému řešení.
Je pravda, že středověcí mniši o staletí později shromáždili ku prospěchu celého
lidstva poklady antické kultury. Čím však byli motivováni? Nikoliv politikou,
ale náboženstvím, které učilo o přetrvávající hodnotě Krásy, Dobra a Pravdy. Politika
samozřejmě podléhá náboženství nebo jeho nedostatku a náboženství nebo jeho
nedostatek řídí politiku . Důvod není třeba hledat daleko. Bůh existuje a nekonečně
přesahuje Svá čistě lidská stvoření a v Něm všichni „žijeme a dýcháme i
trváme“ v každé chvíli své existence (Sk. XVII, 28). Politika ani zdaleka
nemůže být živému člověku tak blízká. Náboženství je totiž skutečně vztahem,
který každý člověk hluboko v sobě musí mít k tomuto Bohu, zatímco
politika je pouze vnějším vztahem, který má se svými bližními. Když však člověk
odmítne věřit v Boha, pak se jeho politika přirozeně stane jeho náhražkou
za náboženství. Mějte se na pozoru, nacionalisté!
Kyrie
elesion
(Překlad: D. Grof)