Novobratrstvo
sv. Pia X. i kněží, kteří jej opustili, aby se přidali k nestrukturovanému
hnutí známému jako „Odpor“, jsou si dobře vědomí toho, jak nepostradatelní jsou
biskupové pro přežití katolické Církve. Mají však dost odlišné představy o tom,
jak zajistit, že zde takoví biskupové v budoucnosti budou. Druhý
vatikánský koncil oddělil katolickou autoritu od katolické Pravdy. Je to
rozdělení, které od 60. let 20. století stojí v centru pokračující krize
Církve. Obecně řečeno, Novobratrstvo upřednostňuje autoritu před Pravdou (aniž
by zcela opustilo Pravdu), zatímco „Odpor“ upřednostňuje Pravdu před autoritou
(aniž by zcela opustilo autoritu). Novobratrstvo proto stále čeká na římský
nebo koncilní souhlas, aby mělo nové biskupy, které zoufale potřebuje, zatímco
„Odpor“ si pro sebe vytváří biskupy bez tohoto souhlasu, jako to s velkým
úspěchem pro Víru udělal arcibiskup Lefebvre pro původní Bratrstvo v roce
1988.
K prokázání
toho, že Novobratrstvo stále čeká na souhlas Říma, aby mělo nové biskupy, by
měl postačovat nedávný citát biskupa Fellayho z rozhovoru se španělským
novinářem v Madridu. Když byl tázán, co udělá pro nové biskupy, jeho
odpověď v podstatě byla: Uděláme
přesně totéž, co udělal arcibiskup Lefebvre ve své době. Až to bude naléhavé a
bude to potřeba, uděláme, co udělal on, a požádáme Řím (o povolení vysvětit
naše vlastní biskupy) a pak v závislosti na reakci uděláme to, co nám
dobrý Pán řekne. Vidím nový průlom, který se stal (nebo mohl stát)
viditelnějším v několika posledních letech, konkrétně nevylučuji, že nás
v blízké budoucnosti biskupové katolické Církve podpoří i veřejně a pokud
se tak stane, může to způsobit, že Bratrstvo nebude muset světit své vlastní
biskupy.
Dva body zde
potřebují komentář. Za prvé, je pravda, že arcibiskup v květnu 1988
vyjednával s Římem, aby od římské autority dostal zelenou
k plánovanému vysvěcení čtyř biskupů pro tradici, tj. pro Pravdu.
V jistém bodě těchto jednání si však uvědomil, že kardinál Ratzinger
natolik blokuje pevné stanovení data svěcení, že prakticky odmítal poskytnout
teoretické povolení jednoho biskupa ze strany Říma. V tomto bodě
arcibiskup jednou provždy pochopil, že římská autorita odmítá opatrovat Pravdu,
a do své smrti v roce 1991 zastavil všechny kontakty s Římany, dokud,
jak řekl, se nevrátí ke katolické Víře. Vrátili se k ní do roku 2023?
Zjevně ne – Pačamama a Traditionis
Custodes jsou jen dva příklady jejich války proti katolické Pravdě, která je
ostřejší než kdy jindy. Jak tedy může biskup Fellay tvrdit, že dělá „přesně
totéž“, co arcibiskup?
A za druhé,
nejenže má v citátu výše biskup Fellay zcela odlišnou představu než
arcibiskup ohledně toho, co nevěrná autorita udělá, aby posloužila Víře, ale
jasně také pro Novobratrstvo počítá s tím, že se pro platná biskupská
svěcení uchýlí k biskupům Novocírkve, kteří sami byli na biskupy vysvěceni
pouze v pokoncilním obřadu svěcení uměle vytvořeném svobodnými zednáři
jako byl arcibiskup Bugnini, aby do něj uvedli stín pochybnosti, pokud jde o
jeho platnost. Myslí si biskup Fellay, že by se arcibiskup uchýlil
k takovému nejistému obřadu?
„Odpor“
naopak následoval arcibiskupova průkopnického příkladu z roku 1988 tím, že
si vytvořil své vlastní biskupy pro Pravdu a Tradici. Mezi lety 2015 a 2017 to
byli biskup Faure, Tomas a Zendejas, kteří od té doby úspěšně pracují pro
Tradici, a v bližší minulosti, ale neveřejně, biskup Ballini pro Irsko
(2021) a biskup Stobnicki v Polsku (2022). Proč však neveřejně? Soukromí
skutečně není pro obřady svěcení katolických biskupů přirozené, ale 20. léta
století. Důvodem bylo za prvé umožnit stále většímu počtu katolíků dohnat
naléhavou potřebu Církve následovat příkladu arcibiskupa Lefebvra tím, že dají
větší prioritu Pravdě a menší důležitost koncilní autoritě, která je bez
Pravdy. A za druhé se zdržet mávání rudým hadrem před nosem Nového světového
řádu, který je každým dnem mocnější a zákeřnější. Zde je stručná autobiografie
biskupa Stobnickiho:
Narodil jsem se v roce 1987 do polské katolické
rodiny. Školu jsem ukončil v roce 2006 a na radu jednoho starého polského
kněze jsem se přidal k FSSPX. V roce 2008 jsem byl neočekávaně
vyloučen ze semináře FSSPX v Zaitzkofenu, protože jsem byl v příliš
úzkém styku s biskupem Williamsonem, ale pokračoval jsem ve své kněžské
formaci pod vedením staršího zkušeného polského kněze a dvou tradičních
biskupů. Mezitím jsem v roce 2014 dokončil práva a na čas jsem vykonával
nějakou práci jako právník. V roce 2013 jsem opět kontaktoval biskupa
Williamsona, když byl vyloučen z FSSPX. V roce 2016 začal pravidelně
jezdit do Polska a uznal za vhodné mě 1. července 2017 vysvětit na kněze.
Příštích pět let byly plody mé kněžské služby v Polsku (a – což je jistě
dobré znamení – násilná opozice vůči nim) takové, že mě 15. srpna 2022
neveřejně, ale před svědky, vysvětil na biskupa. Ještě s jedním knězem
také vysvěceným biskupem Williamsonem teď sloužíme sedmnácti mešním centrům
v Polsku, což doposud zahrnuje devět biřmovacích obřadů a podmíněné
přesvěcení šesti kněží. Násilná opozice také pokračuje a to včetně rozřezání
pneumatiky mého auta zřejmě s vražedným úmyslem. Ustavení „Odporu“
v Polsku je tvrdá práce, ale můj kolega a já nyní pomáháme pečovat o mnoho
dobrých duší. Díky Bohu a Naší Paní, Královně Polska.
Kyrie
elesion
(Překlad: D. Grof)