Tento
„Komentář“ vícekrát zdůrazňoval důležitost biskupů pro celou katolickou Církev.
Pokud jsou biskupové katoličtí, bude katolická i Církev. Pokud biskupové nejsou
katoličtí, nebude katolická ani Církev. Od Druhého vatikánského koncilu
(1962–1965) jsou biskupové a duchovní povšechně modernističtí namísto toho, aby
byli katoličtí. Arcibiskup Lefebvre (1905–1991) založil Bratrstvo sv. Pia X.
k obraně pravé katolické Víry a všeho, co se s ní pojí, před
bezprecedentním zkažením Víry prostřednictvím bezprecedentní hereze modernismu,
která nenapadá žádné dogma konkrétně, ale tím, že zcela podkopává veškerý cit
pro pravdu, končí podkopáváním každého jednotlivého dogmatu.
Jinak
řečeno, modernismus dnešních nejvyšších oficiálních představitelů Církve a
pravý katolicismus jsou nutně a svou podstatou ve vzájemném protikladu jako led
a sluneční svit. Jakmile se sluneční svit stane dostatečně žhavým, nutně rozpustít
led, který je mu vystaven. Jakmile se ztráta objektivní pravdy u moderních lidí
stane dostatečně silnou, nutně podkope jejich Víru. Pokud vně mého myšlení
neexistuje žádná realita, ani neexistuje pravda uvnitř mé mysli, která odpovídá
této vnější realitě, pak pro mě neexistuje žádná realita či pravda. Pokud
neexistuje žádná realita či pravda, jak může existovat skutečný nebo pravý Bůh?
A pokud neexistuje žádný pravý Bůh, pak je všechen katolicismus a všechna Víra
zjevně pohádkou. Tak radikálně jsou navzájem v protikladu dnešní
všepohlcující bezbožnost a ona pravá Víra, bez které nemohu spasit svou duši.
Bitevní pole
se může měnit, ale tatáž válka pokračuje. Mezi katolickou Vírou zaštiťovanou
arcibiskupem Lefebvrem a mezi modernistickým Římem nutně a ze své podstaty
vyvstala válka. Tatáž válka může pokračovat na různých bitevních polích. A tak
byla v 70. a 80. letech 20. století bitevním polem mše. Když arcibiskup
v roce 1991 umřel, byla tato válka na bitevním poli mše díky Boží milosti
v podstatě vyhraná. Je pozoruhodné, že v podmínkách takřka jednotné
opozice vůči pravé mešní liturgii ze strany pastýřů Církve (papežů, kardinálů a
biskupů), se pravá mše v myšlení a srdcích katolíků dostatečně zotavila,
takže se s ní nepodařilo vypořádat, jak za to modernisté bojovali. Namísto
toho znovu získala pevné místo v Církvi, které znovu ztratí teprve za
Antikrista. Neúprosná válka mezi katolicismem a modernismem však neskončila.
Pouze se přesunula na nové bitevní pole, jímž je jmenování biskupů. Proto
v roce 1988 probíhal boj ohledně biskupských svěcení.
To je onen
boj v Církvi roku 2023, jak jasně ukázaly poslední fámy či novinky (ještě
si nemůžeme být jistí, co to je). Existuje fáma, že Řím nabízí FSSPX tři
biskupy dle výběru Říma, kteří jsou však velmi chytře vybraní za účelem
podkopání zbytků katolické Víry FSSPX. Tito tři muži všichni kdysi byli kněžími
FSSPX. Všichni tři FSSPX v nějakém bodě v minulosti, v němž více
či méně hrála roli pravá Víra, z různých důvodů opustili, odhadem před
dvaceti lety. Řím se teď FSSPX vysmívá tím, že odmítá jakékoliv vlastní
kandidáty Bratrstva a nabízí vysvětit kandidáty, kteří opustili Bratrstvo. Řím
si však bez jakékoliv pochybnosti zachovává kontrolu nad těmito „biskupy
pro Bratrstvo“. A tak mohou Římané znovu ujistit modernisty, že nesvětí biskupy
„z FSSPX“, ale biskupy schopné oklamat tradicionalisty v tom, že Řím a
Tradici lze smířit.
A je velmi pravděpodobné,
že tito tři biskupové budou úspěšní v oklamání mnoha katolíků, kteří stále
sní o ledu, který na slunci neroztaje, o modernistech, kteří skutečně chtějí
sloužit Církvi, o biskupech schopných sloužit zároveň dvěma protikladným pánům.
Katolíci, kteří však chápou, čím modernismus skutečně je, nebudou oklamáni. Řeknou,
že FSSPX tím, že opustí proslulou arcibiskupovu zásadu „žádná praktická dohoda
bez věroučné shody“ a tím, že následně bude od bezbožných Římanů úpěnlivě
prosit o ochranu jejich pravé Víry, v podstatě onu Víru zrazuje. Katolíci,
kteří chtějí zachovat pravou Víru, nemají právo úpěnlivě prosit o laskavosti od
bezbožných Římanů. Stoupenci Víry, kteří chtějí spasit svou duši, musí svou
důvěru svěřit v Boha, nikoliv v lidi. Ani modernisté nejsou schopní
přelstít všemohoucího Boha. On Svou Církev spasí, kdy bude chtít a jak bude
chtít.
Kyrie
elesion
(Překlad: D. Grof)