Pokud jde o
katolickou Církev, nic není takříkajíc normálnějšího než boje ohledně volby
budoucích biskupů, protože na Církvi závisí budoucnost lidstva a na biskupech
ze dvou hlavních důvodů závisí budoucnost Církve. Za prvé, biskupové jsou
prostřednictvím svých diecézí církevním administrativním převodem mezi papežem
a jeho celosvětovým stádem. Papež je vicekrálem Krista Krále, ale každý
diecézní biskup je – nebo by měl být – vladařem se svým vlastním právem nad
svou vlastní částí tohoto stáda. A za druhé, kardinálové jsou obvykle jmenováni
z biskupů a papež bude zvolen z kardinálů, takže velká většina vůdců
Církve bude pocházet od biskupů. Lidsky řečeno, kam půjdou biskupové, tam
obvykle půjde Církev.
Je tedy
naprosto normální, že v roce 1988 arcibiskup Lefebvre za oficiální vlády
duchovních zcela sevřených smrtící herezí modernismu viděl, že musí vysvětit
své vlastní biskupy dokonce i bez schválení Říma, protože jeho Bratrstvo sv.
Pia X. nebude schopné přežít jen s biskupy, které poskytne modernistická
Novocírkev. Stejně tak bylo na generální kapitule FSSPX v roce 2012
normální, že smrt jeho věrného zakladatele a dalších dvacet čtyři let
koexistence se stále více smrtícími modernisty v Římě otupilo povědomí
FSSPX o nebezpečí Říma. V roce 2023 je stejně tak normální, že
Novobratrstvo se lstivými Římany bojuje o to, jak nalézt kandidáty na biskupy,
na nichž se mohou shodnout. Vzhledem k prvotnímu hříchu bude normální, že
Římané tento boj vyhrají.
Na povrchu
takový boj zuří ve všech směrech a tu tam se s větší či menší spolehlivost
prezentují detailní informace. Nyní se například zdá, že nikdy nebylo reálné,
že by Bratrstvo „vidělo jasněji“, jak tento „Komentář“ naznačoval před dvěma
týdny. Jen se kroutilo a třepetalo na háčku, který si samo vytvořilo – pokud
trvám na tom, že budu respektovat darebáky, stanu se obětí darebáctví. Bez
dlouhé lžíce nemohu snídat s ďáblem. Na druhou stranu se zdá, že Řím
nabízí funkci biskupa bývalému generálnímu kvestorovi FSSPX, který se však před
několika lety rozešel s generálním představeným a pak se uchýlil ke svému
příteli v Římě, papeži Bergogliovi. Koneckonců, jak by si FSSPX mohlo
stěžovat na to, že mu byl dán k dispozici takový osobní papežův přítel? Po
pravdě řečeno, FSSPX se dostalo do boxerského zápasu s těmito modernisty, do
nějž nepatří . Cožpak mezi rokem 1988 a rokem 1991, kdy arcibiskup umřel,
nebylo jeho posledním velkým poučením pro kněze jeho milovaného Bratrstva to,
že nemají mít nic společného s modernisty, dokud se nevrátí k víře?
Detaily na
povrchu však netvoří boj pod povrchem. Na tomto boji záleží a ohledně něj není
nic jen fáma nebo nejistota. Dobrý Bůh stvořil náš vesmír pro lidské duše jako
trampolínu, na níž máme po krátkou dobu svých pozemských životů skákat, než se
zastávkou v očistci nebo bez ní, vyskočíme do nebe podle toho, jak jsme se
svobodně rozhodli, že tento život strávíme. On nám však chtěl dát skutečně
prvotřídní nebe, a to nutně znamenalo, že nám na cestě do nebe poskytne i
nějaké prvotřídní protivníky, zvláště svět, tělo a ďábla. Jejich zlo, pokud
nastane, nemohl nikdy způsobit přímo, ale musel ho dopustit. Proto stvořil
mnoho andělů a už věděl, že Satan a jeho stoupenci od Něj odpadnou a věděl i
to, že se pokusí vzít s sebou většinu lidí, které poté stvořil. A jeho
spravedlnost stvořila peklo potřebné k potrestání andělů a lidí, kteří
takto padnou.
Proto se
skutečný boj ohledně volby katolických biskupů vede mezi Bohem, který chce
zabydlet nebe, a ďáblem, který se snaží zabydlet peklo. A skutečnými bojovníky
na Boží straně v tomto kosmickém boji nejsou ti, kteří se uchylují
k tankům, raketám či ponorkám, ale ti, kteří se uchylují
k nadpřirozené modlitbě a oběti, například ke kapesnímu kulometu
s padesáti náboji, který smrtelným způsobem zastaví ďábla.
Kéž Bůh
žehná vám všem, zvláště těm, kteří ho používají třikrát denně. Budete mít
nádhernou odměnu.
Kyrie
elesion
(Překlad: D. Grof)