Drazí
čtenáři, vy nebo já můžeme být největšími Restradcats
(„Odporujícími“ tradičními katolíky), ale pokud nemáme žádnou skutečnou
křesťanskou lásku vůči svým bližním, pak slovy sv. Pavla „kdybych měl všechnu
víru, že bych hory přenášel“, bez lásky bych byl jen „zvučíci měď a jako
znějící zvonec … ničím bych nebyl“ (I Kor. XIII, 1–3) – drazí přátelé,
nepotkáváte náhodou na internetu nějakou zvučící měď a znějící zvonce?
Pokud ano,
je to pochopitelné. „Bij pastýře, ať se stádo rozprchne!“ je citát ze Starého
zákona (Zachariáš XIII, 7) vztažený Naším Pánem na Svou vlastní situaci
v Getsemanské zahradě (Mt. XXVI, 31), když byl chrámovou stráží tak bit,
že všech jedenáct zbývajících apoštolů bylo po Jidášově zradě naprosto zmateno
a opustilo svého Božského Mistra. Jestliže je tedy dnes Bergoglio bit stejným
modernismem, který bil jeho pět koncilních předchůdců, pak to – od roku 1965 do
roku 2023 – představuje padesát osm let hlubokého zmatení na samotném vrcholu
Církve. Kdo pak může být překvapen, jestliže se katolické ovce rozprchly? Nebo
jestliže se obrací jedna proti druhé a koušou? Není v sázce naše věčná
spása? A tak pokušení obrátit se proti bližnímu a začít znít jako zvučící měď
nebo znějící zvonec je zřejmé, musí se mu však vzdorovat. Zkusme si chvíli být
na místě všemohoucího Boha.
Od věčnosti
Bůh věděl, že Adam a Eva padnou, a že lidstvo od té doby bude jen upadat, pokud
On nezasáhne a nesmiluje se nad ním před a po Své největším intervenci ze
všech, jíž bylo samozřejmě Vtělení Jeho vlastního Syna a založení Jeho jediné
pravé Církvi mezi lidmi. Božím záměrem bylo, že Církev bude asi pět set let
povstávat, což byl starověký svět; asi tisíc let vítězit, což byl středověk; a
pak víc než dalších pět set let upadat, což je moderní svět. Na konci těchto
přibližně dvou tisíc let nebylo Jeho záměrem další vítězství po dobu
tisíc let, ale, jak nám řekl Jeho vlastní Syn, téměř naprosté zmizení Jeho
Církve – „Nalezne však Syn člověka víru na zemi, až přijde?“ (Lk. XVIII, 8)
(Tomuto Božímu záměru nemusíme rozumět, ale onen citát říká, co říká.)
Jak by však
Jeho Církev mohla téměř naprosto zmizet, kdyby vždy měla dobré papeže, biskupy
a kněze? Zvlášť papeže, protože On sám vybudoval Svou Církev na Petrovi (Mt.
XVI, 18; Jn. XXI, 15–17). Z toho by vyplývalo, že ke konci světa by to byl
sám Bůh, kdo se od věčnosti rozhodl dopustit sérii půltuctu (objektivně)
špatných papežů, jaké jsme viděli od Druhého vatikánského koncilu. Těchto šest konkrétních
papežů nebylo vinou Boha, ale především všech lidí, zvláště katolických kněží,
kteří v průběhu věků vytvářeli tuto celosvětovou apostazi, aby vyhnali
Stvořitele ze Svého vlastního stvoření a aby zaujali Jeho místo. Tato aposatze
by však nikdy nenastala bez Jeho dopuštění . Byl to však Bůh sám, kdo si
vyvolil vytvořit Svou Církev jako závisející na Petrovi. V tom případě
evidentně předvídal, jak jeho dopuštění vadných papežů rozptýlí katolické ovce.
Jak by v takovém případě pro ně nemohl
nemít zvláštní míru pochopení a milosrdenství, pokud se Ho také nebudou chtít
zbavit? A cožpak i tak Nejsvětější Srdce neříká: „Líto je mi zástupu…“
(Mk. VIII, 2)?
Nemají mít
v takovém případě dle Božího příkladu Restradcats
o to víc soucitu zvláště s bližními katolíky (Gal. VI, 10)? A mějme na
paměti, že mnozí nekatolíci jsou díky zdánlivě neřešitelným problémům dnešního
světa přitahováni přemýšlet o Bohu, takže mnozí z nich mohou snadno
skončit mezi posledními, kteří budou
prvními, zatímco pokud my nebudeme praktikovat křesťanskou lásku, mohli bychom
se snadno počítat mezi první, kteří budou posledními (Mk. X, 31). Náš Pán Svým
apoštolům řekl, že budou uznávaní jako Jeho stoupenci díky křesťanské lásce,
kterou budou mít jeden k druhému (Jn. XIII, 35). Cožpak zde
v současnosti neexistuje velký počet tradičních katolíků, kteří pohoršují
duše díky svému nedostatku křesťanské lásky jednoho k druhému? Budeme se
za to zodpovídat před Božím soudným stolcem, zvláště po darech, které jsme od
Něho obdrželi, abychom dnes zachovali Víru.
Kyrie
elesion
(Překlad: D. Grof)