POSILOVÁNÍ TRADICE
(S omluvou
za opožděné vydání tohoto KE.)
Počátkem
tohoto nového roku bude na Smaragdovém ostrově [Irsko] vysvěcen další kněz pro
katolickou Tradici, a to biskupem, který je v této zemi dobře známý jako
kněz, nikoliv však jako biskup. Je to proto, že byl vysvěcen neveřejně skoro
již před dvěma lety v lednu 2021, když byla falešná covidová krize se
svými cestovními restrikcemi v plném proudu. Tehdy se zdálo, že Éire by
mohlo být na neurčito zcela odříznuto od Anglie a co by pak v zemi světců
a učenců dále ochraňovalo ty katolíky, kteří chápou nebezpečí pro Víru ze
strany Novocírkve a Novobratrstva? Těchto katolíků možná není mnoho, ale díky
svému mimořádnému pochopení neměnné katolické Víry mají mimořádnou důležitost
pro budoucnost Církve. Toto drahocenné biskupské svěcení mohlo zůstat neveřejné
i nadále, kdyby se nejevilo, že okolnosti se pro katolickou Tradici stávají
trvale nepřátelštějšími.
Jako jsou
katoličtí biskupové díky moci svého svěcení, kdy mohou světit kněze a biskupy,
nezbytní pro přežití Církve, jsou tradiční biskupové nezbytní pro přežití
katolické Tradice. Ať si nikdo nemyslí, že když arcibiskup Lefebvre v roce
1988 vysvětil čtyři biskupy bez jasného povolení oficiálních církevních vůdců
v Římě, bylo to proto, že těmito vůdci jednoduše opovrhoval. Oni totiž
v podstatě již dříve vydali povolení k tomu, aby byl vysvěcen
přinejmenším jeden. Když však došlo na to, aby se určilo pevné datum tohoto
jednoho svěcení, kardinál Ratzinger se natolik vyhýbal určení data, že
arcibiskup jasně viděl, že toto povolení, které mu v podstatě církevní
autorita zaručila, nikdy nebude moct reálně použít. To byl rozhodující moment,
kdy arcibiskup pochopil, že modernisté vládnoucí v „Římě“ nikdy nebudou
náležitě bránit katolickou Pravdu, a tak přikročil ke svěcení čtyř vlastních
kněží na biskupy, aby zajistil „Operaci přežití“, jak to nazýval. Samotné
přežití katolické Tradice.
V té
době mnozí věřící katolíci tuto akci nechápali a plně ji odsuzovali. Ale dnes
po Pačamamě a po Motu proprio Traditionis Custodes, které předstírá, že ruší
tradiční mešní ritus, a po spoustě dalších herezí přicházejících z vrcholu
Novocírkve, mnoho podobných katolíků nyní připouští, že díky těmto svěcením
z roku 1988 pravá Církev přežila. V bezprecedentní krizi Církve vyvolané
jejími vlastními vůdci, kdy na Druhém vatikánském koncilu (1962–1965) oddělili
svou katolickou autoritu od katolické Pravdy, arcibiskup Lefebvre nikdy
nepohrdal ani neopovrhoval pravou autoritou Církve, jenom předřadil Pravdu
tradice před tuto autoritu ztělesněnou těmito neomodernisty. Protože to učinil,
má čím dál více katolíků ještě Tradici, kolem níž se mohou shromažďovat. Čestné
duše mezi nimi uznávají nezměrný dluh Matky Církve vůči tomuto arcibiskupovi.
Nyní na
počátku 20. let 21. století ještě všemohoucí Bůh nevidí jako vhodné
znovusjednotit katolickou Pravdu a katolickou autoritu, takže neomodernisté
stále ovládají „Řím“ a Víra se stále musí udržovat navzdory „Římu“. A proto se
musí pokračovat v tom, co započal arcibiskup, když předřadil Pravdu před
autoritu. Avšak zatímco se v poslední instanci musí dávat přednost
katolické Pravdě před katolickou autoritou, pokud se „autorita“, kterou
ustanovil Náš Pán jen proto, aby bránila pravdu, proti ní staví, v padlém
světě nicméně Pravda tuto autoritu potřebuje, aby ji bránila. Takže bez této
autority tam nahoře má Pravda skutečné potíže. Například arcibiskupovi nástupci
měli po jeho smrti takové problémy ve vedení Bratrstva, že díky politice
ustupování „Římu“ o moc víc, než by učinil on, natolik změnili arcibiskupovo
Bratrstvo, že potřebuje nové jméno, např. „Novobratrstvo“. A stejně jako
spousta katolíků po Druhém vatikánském koncilu následovala své vůdce
z Církve do Novocírkve, tak spousta stoupenců arcibiskupova Bratrstva také
následovala jeho nástupce z Bratrstva do něčeho, co lze nazvat
„Novobratrstvo“, protože usiluje o oficiální uznání ze strany neomodernistů
z Říma“.
A proto
stejně jako v roce 1988, nebo dnes možná ještě víc, vyvstává pro
katolickou Tradici nutnost svěcení biskupů takříkajíc bez římské autority, aby
se zachovala arcibiskupova obrana Víry především. Z tohoto důvodu proběhlo
Pokračující covidová krize ukázala, jak statečně se stará o mši a Víru všech
časů.
Kyrie elesion
(Překlad: D. Grof)