NÁSLEDNÉ OTÁZKY – II
Chceme-li se
pokusit o spravedlivý soud ohledně rekordního počtu sedmdesáti devíti mladých
mužů, kteří letos vstoupili do hlavních seminářů Bratrstva sv. Pia X. (viz
posledních pět vydání tohoto „Komentáře“), mohou být užitečné další úvahy o
současném církevním kontextu. Opět si je uveďme otázkami psanými tučným černým
písmem.
2) Excelence, proč jste relativně tak mírný ve své
kritice Novobratrstva? Cožpak v roce 2012 nezradilo svého zakladatele
arcibiskupa Lefebvra? Neměli by být ti, kteří jsou za to zodpovědní, odvoláni
jako zrádci?
Nebuďte
přehnaně kritičtí! V katolické Církvi na Druhém vatikánském koncilu
(1962–1965) byli katoličtí pastýři biti omylem modernismu tak, jak katoličtí
pastýři nebyli biti v celých dějinách Církve, dokonce ani za ariánské
krize ve 4. století, protože modernismus proměňuje subjektivní mozek na
objektivní kaši – viz encyklika Pascendi Pia X. (1907), kde byl tento katastrofální
stav lidského myšlení přísně zkritizován. Pius X. však dokázal obnovit zdravý
rozum v Církvi jen dočasně, protože šílenství ve světě po něm se ještě
zhoršilo, takže když v roce 1991 zemřel zakladatel Bratrstva, katolické
ovce se divoce „rozprchly“ (Zach. XIII, Mt. XXVI, 31) po celém Bratrstvu. Byli
to samotní pastýři univerzální Církve, kteří na Druhém vatikánském koncilu
zradili tím, že oddělili svou vlastní autoritu od katolické Pravdy.
Striktně
řečeno všichni katolíci, kteří od Druhého vatikánského koncilu následovali své
pomýlené vůdce, stejnou mírou opouštěli katolickou Pravdu. Je však zjevné,
že ne všichni z nich zamýšleli Pravdu opustit. Ve skutečnosti mnozí
následovali pomýlenou autoritu jen proto, že stále věřili, že jim říká Pravdu .
Důkazem je to, že kdykoliv od té doby dal Duch Svatý různě rychle takovým duším
světlo, mnohé, jako je například arcibiskup Viganò, prohlédly tuto falešnou
autoritu a vrátily se k Pravdě Tradice. Těmto katolíkům dobré vůle dal Bůh
v 70. a 80. letech 20. století velkého vůdce Pravdy v osobě
arcibiskupa Lefebvra (1905–1991) a zrodilo se tradicionalistické hnutí a pravé
Bratrstvo sv. Pia X. Jakmile však spolu s ním v roce 1991 umřelo i
jeho charisma, znovu se prosadilo charisma Říma a jeho autority, která je pro
katolíky univerzální. A do roku 2012 se arcibiskupovo Bratrstvo proměnilo na
Novobratrstvo stejně, jako se Boží katolická Církev z podobných důvodů
proměnila na Novocírkev.
Stejně jako
však v roce 1965 většina katolíků neměla světlo k tomu, aby viděla,
co se na koncilu stalo, tak i v roce 2012 většina tradicionalistů
postrádala světlo, aby okamžitě viděla, co se v roce 2012 stalo, když
vůdcové Bratrstva zavedli Bratrstvo na cestu postupného hledání dohody
(zpovědi, sňatky, svěcení) s odpadlými Římany, s nimiž arcibiskup
předtím odmítnul všechny další kontakty, dokud se nevrátí k Pravdě
velkých antimodernistických věroučných dokumentů katolických papežů 19. a 20.
století. A opět, stejně jako většina katolíků v roce 1965 následovala
pomýlenou autoritu jen proto, že se na ní ohledně Pravdy spoléhala, tak i
většina tradicionalistů v roce 2012 pouze dále následovala vůdce
Novobratrstva, kteří koketovali s apostaty, protože věřili, že jim
[vůdcové] nadále říkají Pravdu. Je pravda, že byli vůdci Bratrstva na
exerciciích v Écônu v roce 1990 vážně varováni, že Římané jsou apostati.
„Opakuji,“ zdůrazňoval jejich zakladatel, „že ztratili víru“. Přesto nikdo
nemůže říct, že Novobratrstvo zcela zradilo arcibiskupovu Pravdu, protože stále
odmítá dva hlavní body, na nichž „Řím“ trvá: přijetí Druhého vatikánského
koncilu a přijetí nové mše.
Závěr je, že
se musíme modlit za to, aby Novobratrstvo nikdy neustoupilo ohledně koncilu
nebo mše, protože stále ještě může mít dost pravdy, kterou může sdělovat
katolíkům, pokud bude pevně stát v katolické nauce. Nechť však pastorační
apel na křesťanskou lásku a pokoru mezi katolíky vyjádřený výše není brán jako
souhlas se změnou nauky od pravé Církve k Novocírkvi v roce
1965 nebo od Bratrstva k Novobratrstvu v roce 2012. Obojí bylo pro
Církev i svět skutečnou pohromou.
Kyrie
elesion
(Překlad: D. Grof)