SEDMDESÁT DEVĚT SEMINARISTŮ – III
V posledních
dvou týdnech jsme v tomto „Komentáři“ prezentovali zjevně dobrou zprávu o
rekordním počtu nových seminaristů pro nový školní rok ve čtyřech hlavních
seminářích „Bratrstva sv. Pia X.“. Také jsme však v tomto „Komentáři“
přemýšleli, zda je tato dobrá zpráva tak reálná, jak se jeví. Protože stejně
jako Druhý vatikánský koncil (1962–1965) oficiálně nahradil pravou katolickou
Církev koncilní Novocírkví zaměřenou na člověka namísto na Boha, tak i
generální kapitula Bratrstva v roce 2012 oficiálně nahradila pravé
Bratrstvo arcibiskupa Lefebvra podstatně odlišným Novobratrstvem. Zbývá
prokázat, že to, co se s Bratrstvem stalo v roce 2012, byla taková
změna, že vrhá určitou pochybnost na dobrou zprávu o sedmdesáti devíti nových
kněžských povoláních.
Chvála Bohu
za tolik mladých mužů, kteří ještě dnes mají dost víry, odvahy a dobré vůle, že
chtějí být tradičními kněžími, a chvála Novobratrstvu za to, že zachovává dost
katolické Tradice, aby tyto mladé muže přitahovalo. Budou se však
v seminářích Novobratrstva pod kontrolou arcibiskupových nástupců učit to,
co by se naučili, když jej arcibiskup ještě řídil? Určitě ne. A záleží na tom?
Určitě záleží. A v čem spočívá rozdíl?
Před rokem
2012 byla ještě oficiální politikou Bratrstva vůči Římu zásada, kterou stanovil
arcibiskup, konkrétně, že nemůže existovat žádná čistě praktická dohoda
mezi FSSPX a Novocírkví, aniž by nejprve nedošlo k dohodě věroučné ,
jinak řečeno Pravda před autoritou. Protože se však v roce 2012 taková
věroučná dohoda zdála nemožná, generální kapitula onoho roku naopak stanovila
zásadu, že dokonce i bez věroučné dohody by byla možná a žádoucí praktická
dohoda s Římem, jinak řečeno přátelství s autoritou i bez Pravdy.
Abychom byli k Novobratrstvu féroví, neznamenalo to, že se příjme Druhý
vatikánský koncil (teorie modernismu), nebo nová mše (praxe), takže
Novobratrstvo nelze vinit z úplného opuštění Pravdy. Zatímco však
arcibiskup po roce 1988 přetnul všechny praktické styky s nevěrnými
modernisty, jeho nástupci naopak takřka hned jak v roce 1991 zemřel tyto
nebezpečné, ale údajně neškodné styky (existuje ve skutečnosti něco záludnějšího
či nakažlivějšího než je hereze modernismu?) obnovili.
A zatímco
arcibiskup Lefebvre svou dlouhou a pestrou kariéru katolického biskupa
korunoval tím, že zachránil katolickou Tradici (Pravda) pro celou Církev, když
v roce 1988 proti papežově (autorita) výslovnému odsouzení vysvětil čtyři
biskupy, aby zajistil přežití Bratrstva, a zatímco arcibiskup Viganò pokračuje
v jeho skvělých šlépějích tím, že jasně a veřejně (Pravda) odsuzuje
nevýslovné zločiny naší současné Církve (autorita) a světových vůdců, oficiální
Novobratrstvo naopak mlčí nebo je kritické vůči arcibiskupu Viganovi (Pravda),
ale ustupuje zdánlivé autoritě ve světě, pokud jde například o odpornou
„vakcínu“ proti covidu, a v Církvi, pokud jde o papeže Bergoglia, protože
Novobratrstvo chce, aby mu tento nechvalně známý vrah katolické Tradice dal
svůj oficiální souhlas k vysvěcení biskupů pro Tradici! Cožpak P.
Schmidberger (generální představený FSSPX v letech 1982 až 1994) nedávno
neřekl jednomu laikovi, který se jej ptal na biskupy tak potřebné pro FSSPX, že
FSSPX žádné nesvětí, protože čeká na zelenou od papeže Bergoglia? A může
Novobratrstvo vinit někoho jiného než sebe, že v roce 2012 FSSPX zavedlo
do této slepé ulice?! Má však za cíl stvořit sedmdesát devět kněží ze slepé
ulice?
Trpělivost.
Ve světských podmínkách je základním problémem to, že arcibiskup Lefebvre byl
starým vlkem, zatímco jeho nástupci jsou takříkajíc vlčaty. On znal starou Víru
a starou Církev tak, jak je pro mladé lidi obtížné je znát, a bral starou
nauku vážně , protože věděl, že katolická Pravda je spásou pro svět. Bůh je
láska, ano, ale bez Pravdy nemůže být pravým Bohem. „Já jsem se k tomu narodil,
a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je
z pravdy, slyší můj hlas.“ (Jn. XVIII, 37) Staří i mladí seminaristé,
slyšte Jeho hlas!
Kyrie
elesion
(Překlad: D. Grof)