RŮŽENEC JAKO ZBRAŇ?
V předvečer
svátku Nanebevzetí Panny Marie se v časopisu „ The Atlantic “ v USA objevil článek, který způsobil malé
pozdvižení tím, že spojoval růženec s pravicovým násilím a terorismem.
Napsal jej jistý Daniel Panneton sídlící v Torontu v Kanadě a měl
název „ Jak se extremistická zbraňová
kultura snaží přibrat k sobě růženec “ a podtitulek byl „ Proč se růženec náhle online ukazuje vedle
pušek AR-15? “ (Puška AR-15 je oblíbená lehká poloautomatická puška.) Zde je
souhrn třinácti odstavců Pannetonova článku:
1) Rad-trad (tzn. radikálně tradiční) katolíci dělají
z růžence násilnou zbraně. 2) Ukazuje se na internetu na stránkách jejich
sociálních médií, kde mají tisíce stoupenců. 3) Růženec se takto spojený
s extrémně pravicovým násilím a rasismem připravuje na skutečný světový
terorismus. 4) Růženec byl skutečně dlouho spojován s bojem Církve
bojující proti svým nepřátelům. 5) V mainstreamovém katolicismu není
růženec žádnou hrozbou, ale radikálně tradiční katolíci nejsou mainstream. 6)
Jsou to chlapácké typy s myšlením domobrany, které si hrají na válku 7) spolu
se soběstačnou domácí výrobou a zbožím na prodej včetně „bojových růženců“. 8)
Mají chlapácké představy, že se uchýlí k násilí při obraně svých rodin a
kostelů. 9) Dříve jim křesťanští národovci nevěřili, ale dnes je mezi sebe
stále více přijímají. 10) Radikální tradicionalisté a křesťanští národovci
skutečně začínají sdílet ideál „oprávněného násilí“. 11) Tyto dvě strany jsou
možná ještě rozdělené ve věcech nauky a náboženství, 12) ale už si mohou vytvářet
a vytvářejí společné cíle, například díky své homofobii a nepřátelství vůči
potratům. 13) Radikální tradicionalisté mají milovat a odpouštět, ale dělají dnes
ze svatého růžence zbraň pro násilí a fyzickou válku.
Panneton má
pravdu v tom, že po celém světě probíhá ohromná válka mezi „levicovými“ a
„pravicovými“ bojovníky. Je to ohromná válka, protože pro obě strany je to
svaté křížové tažení. Je to proto, že ve skutečnosti je to válka pro nebo proti
Bohu. Protože je dnes Všemohoucí Bůh tak široce diskreditován a bere se na
lehkou váhu, běžní „levičáci“ možná nechápou, proč je jejich vlastní boj
takovým křížovým tažením za zničení posledních zbytků křesťanstva, ale křížovým
tažením to pro ně je. Co se týká „pravičáků“, mrzačí své vlastní křížové tažení
na obranu nebo za konzervování postkřesťanské slušnosti, pokud jej nezakládají
na Bohu, který je jejich základní silou. Pozoruhodným příkladem je jejich boj
proti potratům. Jestliže tito pravičáci budou nadále dávat přednost tomu, že
budou působit bez Boha, zvrat [v soudním rozhodnutí ohledně potratů] „Roe
vs. Wade“ se [nepřátelům] podaří opět zvrátit. Když „pravičáci“ nedbají Boha
stejně jako „levičáci“, jsou sotva lepší než oni.
A proto,
jestliže byl růženec vždy skutečně skvělým prostředkem na obranu křesťanstva
jako v roce 1571 u Lepanta, v roce 1683 u Vídně, v roce 1955
v Rakousku, je to kvůli tomu, že do středu staví Boha, Našeho Pána a Naší
Paní. Jenže pokud se dnešní růžencoví bojovníci odvracejí od Boha, aby
s levičáky bojovali zbraněmi, které levičáci používají v boji proti
Bohu, má Panneton pravdu. Jestliže však ti, kteří se růženec modlí, zapomenou
na vše okolo levičáku či pravičáků, když ho používají, a naplní se Božími
zájmy, pak růženec určitě zase může zachránit křesťanstvo.
Kyrie
elesion
(Překlad: D. Grof)