PUTINŮV ZDRAVÝ ROZUM
Zdravý rozum
se dnes stává tak vzácným, že musí být vítaný, ať už přichází odkudkoliv.
Někteří lidé si myslí, že ruský prezident Vladimir Putin je jen pěšákem světové
moci, která v současnosti využívá covid, aby dospěla k antihumánní
diktatuře nad celým světem. To může být částečně pravda do té míry, že tatáž
moc již takovou kontrolu nad světovými záležitostmi má a Putin by se stěží mohl
stát světovým vůdcem bez jejího svolení. Na druhou stranu si jiní lidé myslí,
že je jediným skutečným státníkem na současné světové scéně kvůli svému správnému
vnímání toho, co jsou pravé zájmy celého světa a nikoliv jen Ruska.
V každém případě je schopen hovořit se zdravým rozumem tak, jako jen
nemnoho politiků dneška. Podívejte se například na tento souhrn části jeho
proslovu z loňského 21. října na každoročním setkání Valdajského
diskuzního klubu v Soči v Rusku, kde se sešlo skoro 300 účastníků
z akademické oblasti, z politiky a médií. Odkaz v anglickém
jazyce : Putin´s speech at the plenary
session of the 18th Valdai Club – Global Review (global-review.info)
Někteří lidé na Západě jsou přesvědčení, že agresivní
odstraňování celých stránek z jejich vlastní historie, „diskriminace
naruby“ vůči většině v zájmech jednotlivé menšiny, a požadavek vzdát se
tradičních pojmů jako jsou matka, otec, rodina a dokonce i pohlaví, jsou
milníky na cestě ke společenské obnově.
Obhájci tzv. „společenského pokroku“ věří, že uvádějí
lidstvo do nějakého druhu nového a lepšího vědomí. Jejich recepty však vůbec
nejsou nové. Rusko už to zažilo. Po revoluci v roce 1917 bolševici, kteří
se spoléhali na dogmata Marxe a Engelse, také říkali, že změní existující
způsoby a obyčeje, dokonce i samotný pojem lidské morálky a základů zdravé
společnosti. Zničení starobylých hodnot, náboženství a vztahů mezi lidmi až po
naprosté odmítnutí rodiny, kdy i ti nejbližší se vzájemně udávali státu, bylo
tehdy prohlašováno za pokrok, a bylo široce podporováno ve světě, stejně jako
dnes.
Boj za rovnoprávnost a proti diskriminaci
v západních zemích se změnil na agresivní dogmatismus hraničící
s absurditou. Díla velkých autorů minulosti jako je Shakespeare se na
školách a univerzitách už nevyučují. Prohlašuje se, že klasici jsou zaostalí a
neznalí důležitosti pohlaví nebo rasy. V Hollywoodu se rozdávají poznámky
s tím, kolik postav jaké barvy nebo pohlaví by v nějakém filmu mělo
být. To je ještě horší než oddělení Agitpropu v Ústředním výboru
komunistické strany Sovětského svazu.
Fanatici těchto nových přístupů jdou dokonce tak
daleko, že tyto koncepty chtějí úplně zrušit. Každý, kdo se odváží zmínit, že
skutečně existují muži a ženy, což je biologický fakt, je zastrašován úděsným
„Newspeakem“, který tento fakt popírá. Není to nic nového. Ve 20. letech 20.
století tzv. sovětští „inkulturní pracovníci“ také vynalezli „Newspeak“ a
věřili, že vytvářejí nové vědomí a tak mění hodnoty. Nadělali tolik paseky, že
z toho má člověk mrazení ještě teď.
Je dnes
obludné, když se děti od raného věku učí, že kluk se snadno může stát holkou a
naopak. Balancuje to na pokraji zločinu proti lidskosti a děje se to ve jménu a
pod vlajkou pokroku. Cena za takové nezdravě koncipované sociální experimenty
se někdy nedá odhadnout. Takové kroky mohou zničit nejen materiální, ale i
duchovní základy lidské existence a zanechat za sebou takové trosky, kde nebude
dlouhou dobu možné nic vybudovat jako náhradu.
Kyrie Eleison
(Překlad: D. Grof)