BEČÍCÍ BERÁNCI
Patnáct
představených tradičně katolických komunit, které jsou však v dobrém
postavení s Římem, vydalo na konci minulého měsíce v Courtalain ve
Francii společné prohlášení v očekávání svého setkání s papežem
Františkem o několik dní později, protože se důvodně obávalo ztráty svého draze
vykoupeného postavení s Římem. 16. července totiž skutečně vydal Motu
Proprio Traditionis Custodes ,
v němž použil veškerou svou zdánlivou autoritu k tomu, aby zastavil
další užívání tradičního mešního ritu v Církvi. Povolal je začátkem září
do Říma, aby jim odňal statut jejich dobrého postavení s Římem? Poté, co
drsně zakázal latinskou mši, by bylo zcela logické, aby těmto komunitám zakázal
tuto mši užívat. A tak se setkali několik dní před svou schůzkou s papežem,
aby posoudili nebezpečí, a na konci svého setkání vydali společné prohlášení o
svém postoji. Nejlepší komentář k němu pochází od bajkaře, který žil před
2 600 lety. Zde je stručný souhrn jejich prohlášení:
Nás patnáct níže podepsaných představených chce
především zdůraznit svou lásku k Církvi a svou věrnost papeži. Od jeho
nedávného odsouzení latinské mše se však cítíme podezřívaní, přehlížení a zapuzení.
Jako tradicionalisté jsme vzdálení tomu, abychom předstírali, že [jen my] jsme
pravá Církev. Pokud jde o naši spásu a víru, závisíme na římském papeži a
diecézních biskupech. Věrně se podrobujeme jejich autoritě a jejich nauce
včetně nauky Druhého vatikánského koncilu a pozdější. Promiňte nám, prosím,
pokud mezi nás zavítal jakýkoliv stranický duch či pýcha. Úpěnlivě žádáme o
lidský, osobní, důvěrný dialog, kde budeme moct vyložit náš žalostný příběh,
zvláště, jak jsme se při budování svých komunit spoléhali na sliby Říma.
Především nám, prosím, umožněte skutečně lidský a milosrdný dialog. Přispíváme
k rozmanitosti té liturgie, která je v srdci Církve. A papež
František sám říká, že je nutné přiblížit se všem duším, pomoct každé
z nich nalézt svou vlastní cestu přináležitosti k Matce Církvi.
A zde je
Ezopova (620–564 př. Kr.) bajka nazvaná „O vlku a beranovi“:
Žízniví vlk a beran přišli k potoku, aby se
napili, Vlk šel pít k potoku nahoře, a beran dole.
Potom se vlk podíval na berana, a řekl mu: „Vždycky
když piju, kalíš mi vodu.“
Trpělivý beránek řekl: „Jak bych mohl já tobě kalit
vodu, když teče od tebe ke mně?“
Vlk zrudnul,
když mu beran řekl pravdu a odvětil: „Co mi nadáváš?“
Beran mu odpověděl: „Já ti nenadávám.“
Vlk znovu odpověděl: „Před půl létem mi to tvůj otec
taky huboval.“
Beran řekl: „V té době jsem ještě nebyl na světě.“
Vlk na to: „Mé pole jsi mi svým pasením zničil a
zahubil až zpustlo.“
Beránek nebo spíš jehně řeklo: „Jak jsem ti mohl
zničit pole, když ještě nemám žádné zuby?“
Na to se vlk rozzuřil a řekl: „I když s tvými
důvody a výmluvami nic neudělám, stejně tě sním.“
Chytl tichého beránka, roztrhal ho a snědl.
Kyrie Eleison
(Překlad: D. Grof)