Drexelovi tato poselství zahrnutá do knížečky Víra je větší než poslušnost , byla katolická Tradice stále hluboce
diskreditována kvůli Druhému vatikánskému koncilu. Katolíci prostě nemohli
uvěřit, že byli tak zrazeni svými vlastními kněžími. Teprve o mnoho let později
si kvůli němu Tradice začala v Církvi Našeho Pána znovu získávat prvořadé
postavení. Jako první část z krátké série těchto „Komentářů“, jež se
poselstvími zabývají, je zde několik citátů, které mají ukázat, jak relevantní
byla a jsou, pokud jde o bezprecedentní a pokračující drama Církve.
4.
září 1970
Počet
věřících bude malý, ale jejich nebojácné vyznávání víry bude ve světě zářit
jako světlo a bude požehnáno mocí a milostí Svaté
Trojice. V místech, kde byl chrám Boží znesvěcen, bude eucharistická oběť slavena v soukromých domovech .
6.
listopadu 1970
Mezi těmito vzbouřenci bude
člověk nalézat stále více posvěcených služebníků Církve. To jsou ti, kteří se
proviňují Jidášovým hříchem , který Mi
svým polibkem nedal lásku, ale největší bolest. A kvůli pastýřům (biskupům),
kteří byli ustanoveni do svého úřadu a kteří zeslábli, musí opravdoví věřící svými modlitbami ,
svými boji a utrpeními doplňovat to, co tito kněží zanedbali a opomněli. Proto s velkým soucitem pohlížím na
modlící se lidi a obětované duše. Jejich utrpení je v jejich srdcích
veliké, ale skvostná a nádherná bude láska, která je očekává na prahu věčnosti.
4.
června 1971
Mnozí lidé se odvrátí
od Mé jediné pravé Církve, protože ztratili víru v trojjediného Boha a
byli špatnými kněžími a učiteli svedeni a oslepeni. Tito pyšní a nevěrní hovoří
o náboženství bez nadpřirozeného, bez tajemství a modlitby . Hovoří pouze o člověku a
již ne o Bohu ! Křesťanskou lásku
obracejí vzhůru nohama a přednost dávají lásce k bližnímu, ale se
strašlivou opovážlivostí zapomínají, ztrácejí a popírají lásku k Bohu . Snaží se založit Novocírkev ,
v níž svět a člověk znamenají vše – a Bůh
a nebe nic.
7.
července 1972
Měli by ti, kteří jsou
věrní a oddaní v milosti, kvůli tomu být smutní? Je pravda, že Já sám jsem
plakal nad Jeruzalémem, protože jeho obyvatelé odmítli Mou milost. Přesto je to
Moje vůle a vůle Otce, aby děti víry
byly radostné , jako svatý František, který velebil nebe svým chvalozpěvem
na Slunce, nebo šťastné jako svatá Tereza, která naplněna láskou ke Mně šťastně
a s úsměvem kráčela zahradou stvoření.
4.
května 1973
Mnozí lidé Církve,
jejichž jména jsou zanesena ve farních soupisech, ztratili smysl posvátného a
světců. Kněží vysvěcení ke službě oltáři a duším se obracejí ke světu a
zapomínají na Boží přikázání a opovrhují jimi. Vzdávají hold nebezpečnému duchu
světa. Stále více lidí podléhá přitažlivosti mravního zkažení, které svatý Jan
v Apokalypse nazývá „Babylonskou nevěstkou“. To, co můj viditelný nástupce v Římě řekl o rozkladu a rozpadu
víry v Církvi, je důvodem stížnosti na něj a jeho obžalobou.
7.
prosince 1973
Modlitba věřících
zvítězí nad řečmi a shromážděními těch, kteří jsou chladní ve víře. Přesto ti,
kteří jsou věrní Bohu, stále trpí . Měli
by však vědět a uvážit, že tyto oběti jejich utrpení přinášejí požehnání pro
Církev. Ti, kteří tímto způsobem trpí, se budou se Mnou podílet na věčném
oslavení a na lásce Mého Srdce.
Kyrie Eleison
(Překlad: D. Grof)