Na internetové adrese zde lze nalézt zajímavou video prezentaci ve
francouzštině nazvanou „Zrada FSSPX, jak ji líčí kněží“. Obrázek na pozadí
ukazuje papeže Bergoglia a P. Davida Pagliaraniho, generálního představeného
FSSPX (Bratrstva sv. Pia X.), s hlavami u sebe, jako by byli nejlepší
přátelé. Tento obrázek je možná spíše výmysl než skutečnost, ale je to dobrý
výmysl, protože shrnuje obrovskou nereálnost, kterou oba sledují, totiž že
2+2=4 a 2+2=4 nebo 5 (nebo 6 nebo 6 milionů) lze smířit v 2+2=čtyři a půl. To
je však přesně totéž nereálné smíření, o němž papež Benedikt XVI. a biskup
Fellay snili v roce 2009. Je to nereálný sen liberálů, že věci nemusí být
nutně takové, jaké objektivně jsou, ale takové, jaké se mi subjektivně líbí.
Když se mi například nelíbí Desatero Božích přikázání, tak si z něj udělám
Desatero možností!
A pokud dalších deset let nic nepřeruší současný
postup církevních záležitostí, tak v roce 2035 bude stejným způsobem
karikován další vůdce Církve a další generální představený FSSPX, protože tento
liberální vůdce Církve bude vystupovat jako přítel katolické Tradice, zatímco vysněný
tradiční vůdce FSSPX bude stále usilovat o oficiální církevní schválení od
skutečných nepřátel Víry. Dobrý karikaturista by mohl tento obrázek vylepšit
tak, že by P. Pagliaraniho zpodobnil jako Červenou Karkulku a toho, kdo se
jeví jako papež, jako velkého zlého vlka: „Jaké máš krásné zuby,“ lichotí. „O
to lépe tě můžu sníst, zlatíčko!“
Náš Pán však v kázání na hoře (Mt VII, 1–5) říká:
„Nesuďte, abyste nebyli souzeni!“ Určitě ne všichni kněží v FSSPX jsou zrádci,
kteří si dobře uvědomují, že se chtějí zbavit poslední stopy arcibiskupa
Lefebvra. Seminaristé v seminářích, které vybudoval, určitě stále
dostávají něco z jeho dědictví. Problém je však mezi jejich představenými,
liberály pevně usazenými ve vedení FSSPX v ústředí ve švýcarském Menzingenu.
Oni sami mohou pevně věřit, že katolická nauka vylučuje rozpory, stejně jistě
jako 2+2=4 vylučuje rozpor v aritmetice. Jak je ale možné, že jim tak záleží na
tom, aby pro katolickou Tradici získali oficiální církevní schválení od
dnešních odpadlíků v Římě? Mají v hlavě pevně zakořeněný modernismus, což
znamená hluboké podkopávání starých a zjevných pravd. V jejich hlavě už
není dostatek šedé hmoty schopné pochopit starou pravdu.
Je tomu tak do té míry, že když jeden z rádoby přátel FSSPX
navrhuje, aby následovalo příkladu arcibiskupa Lefebvra z roku 1988 a uzmulo si
pro sebe i bez souhlasu Říma biskupy, které tolik potřebuje pro svůj
celosvětový apoštolát, smutnější a moudřejší přítel mu odpovídá: „To už není
možné. Ústředí FSSPX seminářům Novobratrstva vnutilo nauku o poslušnosti
vůči římským autoritám a o poslušnosti vůči autoritám Novobratrstva do
té míry, že mladí kněží vycházející z těchto seminářů v posledních letech
budou v naprostém zmatení. Stejně jako v Církvi v 50. letech 20. století
dostala přednost poslušnost před Pravdou.“ Důsledek: „Musíte dělat, co říkám,
čistě proto, že to říkám.“ Taková pošetilost existovala už v latině: „Sic
volo, sic jubeo. Stat pro ratione voluntas.“ („To chci, tak poroučím, místo
důvodu nechť platí má vůle.“)
V 50. letech měli katolíci velmi reálný problém:
Jak přemostit stále se zvětšující propast mezi reálnými požadavky Víry a
reálnou bezbožností moderního světa, která stále narůstala. Syndrom 50. let:
„plať, modli se a poslouchej“, neboli udržování zdání Víry a vyprazdňování její
podstaty, nebyl potřebným řešením. Zcela přirozeně, zdání bez podstaty
znamenalo zhroucení jak zdání, tak podstaty, a to byla Církev 60. let. Druhý
vatikánský koncil přirozeně navázal na tento syndrom 50. let. Druhý vatikánský
koncil verze 2.0 vážně riskuje, že zítra naváže na to, co dnes svým
seminaristům vnucuje Menzingen.
Dnešní Novobratrstvo, ale ne všichni jeho kněží, tedy
nevede pryč od Druhého vatikánského koncilu z hrozných 60. let, ale zpět
k němu. „Cavete, consules.“ Dávejte si pozor, představení. Přinejmenším přestaňte
inspirovat fotografické karikaturisty, kteří vás zesměšňují, že se
bratříčkujete se svým smrtelným nepřítelem!
Kyrie eleison
Překlad: D. Grof