POSELSTVÍ
Z NEBE? – II
Nic
z toho, co následuje, není ani oficiálním ani neomylným dogmatem Církve.
Je to pouze názor autora těchto „Komentářů“, který uvažuje nad povahou
katolické Církve a jejím současným strádáním. Před dvěma týdny bylo
v tomto „Komentáři“ ( č. 845 z 23.
září ) citováno
údajné poselství z nebe, v němž neznámá sestra ve Francii ujišťovala
jednoho tradičního kněze, že stále slouží Našemu Pánu, i když kvůli tomu
zdánlivě neposlouchá církevní autoritu nad sebou. Než toto poselství
okomentujeme, možná bude nutné jej znovu ocitovat v podobě, jak se
objevilo před dvěma týdny, ale s doplněným číslováním pro odkazy.
1) Svatá
katolická a apoštolská Církev v současnosti prochází hlubokou a bolestnou
krizí u svých představitelů, a vy, otče, jste jednou z jejích obětí. 2)
Monsignor Thuc chápal toto zhroucení uvnitř Církve a jako biskup zaujal osobní
postoj, který nebyl v souladu s pravidly, protože světil kněze a
biskupy bez inkardinace, čímž je všechny dostal do protiprávní situace, i když
byli zanícení a chtěli svou službu vykonávat v souladu s učením
Našeho Pána Ježíše Krista. 3) Monsignor Williamson, který se dostal do
podobné situace, když jej představený Bratrstva sv. Pia X. vyhodil bez platného
důvodu, by měl vaši situaci chápat, protože i on vysvětil biskupy a kněze.
Stejně jako vy teď, ani oni nejsou inkardinovaní. 4) Současná situace ve
Svaté katolické Církvi je tak špatná, že Pán je šťastný za všechny Své
služebníky, kteří pro Něj věrně pracují s inkardinací či bez ní.
5) Toto je
Pánova odpověď na vaši otázku. Jakmile v sobě Svatá Církev obnoví sílu
Pravdy, neumístění kněží se k ní budou moci znovu oficiálně připojit,
přičemž ji neoficiálně nikdy neopustili. Pán vám žehná, buďte v pokoji a
buďte věrný.
1) Poselství
začíná od současné „hluboké a bolestné“ krize Církve. Popírat ji znamená
nerozumět ničemu z toho, co se dnes v Církvi děje. Toto poselství
ukazuje skutečný soucit s knězem, který v této krizi trpí.
2) Někteří
čtenáři jsou možná pohoršení tím, že poselství začíná zmínkou o arcibiskupovi
Ngo Dinh Thucovi (1897–1984), protože jeho dlouhá kariéra ve službě Církve
nekončila slavně. V zásadě v 60. letech 20. století pochopil
závažnost krize Církve a potřebu nouzových opatření, v praxi však skončil
tím, že světil biskupy a kněze s nevázanou bezstarostností. V tomto
kontextu však poselství používá jeho příkladu, aby ukázalo, že principy krize
se datují až do 60. let.
To, že
monsignor v praxi přeháněl, není pro základní principy, které platí i dnes,
úplně relevantní. Poselství dále uznává jak normální potřebu kněze strukturálně
se začlenit do diecéze nebo kongregace (autorita), tak dobrou vůli kněží, kteří
se snaží co nejlépe sloužit Bohu (pravda). V celém poselství se vyvažuje
Pravda a autorita.
3) Podobně
je tomu s hnutím v Církvi, které se jmenuje „Odpor“ nebo „Věrnost“.
Na jednu stranu se toto hnutí spoléhá na výjimečná nebo nouzová opatření, pokud
jde o jeho biskupy a nové kněze tak, jako to udělal arcibiskup Lefebvre
v roce 1988 („Pravda“). Na druhou stranu tito biskupové a kněží nejsou
normálně začlenění neboli „inkardinovaní“ v oficiální struktuře Církve
(„autorita“).
4) Avšak – a v tom je pointa celého
poselství -, pokud takoví biskupové a kněží věrně pracují pro Našeho Pána ,
pak to, že nejsou dostatečně inkardinovaní není tak důležité, protože „současná
situace v Církvi je tak špatná“ . Jinak řečeno, Víra stojí před strukturou a
Pravda stojí před autoritou.
5) Zde je
základní zásada zdravého rozumu, která řeší původní kněžský problém výše.
Církevní autorita existuje pouze pro to, aby sloužila církevní Pravdě a tím
spáse duší. A jakmile Pravda v Církvi znovu nabyde své právoplatné
vrcholné místo, což nastane, autorita podobným způsobem znovu nabyde své
druhotné místo a vše skutečně oprávněné znovu nabyde svou nyní ztracenou
oficiální oprávněnost. Deo Gratias!
Kyrie eleison
(Překlad: D. Grof)