– TVRZENÍ VII
Část V není tou
nejsnadnější částí ze šesti částí knihy Jeana Madirana (1920–2013) Hereze 20. století z roku
1968, protože se zabývá přirozeným zákonem, což je obtížný koncept, který
moderní myšlení obtížně chápe. Je to proto, že Bůh Stvořitel je tím, kdo
přirozený zákon píše, i tím, kdo jej všem svým různým stvořením vštěpuje. A
Veliký a Dobrý Bůh je pro naprostou většinu moderních myslí uzavřeným tajemstvím,
než aby jej pochopily. Pro Madirana je však tak důležitým prostředkem
k tomu, jak proniknout do hereze 20. století, že z něj činí jádro
posledního ze sedmi tvrzení, která vybral ze spisů biskupa Schmitta z Met
z Francie, aby dal nějakou formu jinak beztvaré herezi. Zde je:
7
Přirozený zákon je vyjádřením kolektivního vědomí lidstva.
Z čehož vyplývá, že neexistuje žádný mravně objektivní přirozený zákon
vyhlášený Bohem a vepsaný do srdce člověka.
Důvod biskupa Schmitta
pro popření existence jakéhokoliv takového Božího zákona v člověku se zdá
být ten, že by to společenský život člověka činilo příliš mechanickým, jako by
z něj řešení na všechny společenské problémy lidí mohlo být vyčteno jako
z příručky výrobce. Boží příručka však člověku plně umožňuje lidskou
svobodu dokonce i ve společnosti, kde popření přirozeného zákona, jak říká
Madiran, stanovuje správné a špatné již nikoliv na základě objektivního Božího
zákona, ale na základě subjektivního lidského svědomí, což nakonec není vůbec
žádný zákon. Člověk je svobodný a odpovědný, není však svobodný v tom, aby
si vytvářel své vlastní zákony. A nauka Církve o společnosti začíná od
Božího přirozeného zákona, má-li však být aplikována na ohromnou
rozmanitost nových konkrétních situací, jako v naší době, vyžaduje to
mnoho takové práce, jakou ve své době vykonal Pius XII.
Jak může navíc bez
přirozeného zákona nebo řádu u člověka existovat ještě cokoliv nadpřirozeného?
(Jaká přirozenost bude nahoře?) Už nemůže existovat 10 Božích přikázání (která
vyjadřují přirozený zákon), žádná křesťanská láska (která je počátkem i koncem
Desatera Božích přikázání), žádné přirozené náboženství (ustavené nadpřirozeným
zákonem), žádný společenský život (který předpokládá přirozenou spravedlnost),
ani křesťanský život (který předpokládá přirozené ctnosti) atd. atd. Vlastně,
když zde není žádný přirozený zákon, veškeré pojetí křesťanské společnosti se
stává nemožným – ať už jako společnosti, nebo jako křesťanské.
Námitka: Každý dobrý
zákon je jasný a určitý. Jestliže však přirozený zákon vyžaduje takové
rozpracování, nemůže být jasný ani určitý. Proto to není dobrý zákon. Odpověď:
Ve svých naprostých základech – „Konej dobro, varuj se zla“ – je přirozený
zákon jasný a neotřesitelný. Ve všem, co se z těchto základů odvozuje, to
není nám lidem tak jasné a může být otřesen nebo popírán, ale sám o
sobě je jasný, jako když například dobrý soudce vydoluje spravedlnost ze
zmateného případu u soudu. Přirozený zákon je nám znám z nitra
prostřednictvím rozumu, a z vnějšku prostřednictvím zjevení, například ze
zjevení 10 Božích přikázání všem lidem prostřednictvím Mojžíše.
Madiran ve třetí a
poslední kapitole části V své knihy prezentuje duchovní důsledky popření
přirozeného zákona, které v tvrzení 7 výše připsal herezi 20. století.
Důsledkem u jednotlivého katolíka je, že daleko zbloudí od pravého chápání
křesťanského života i toho, jak je od něj jeho vlastní život vzdálen. Už nemá
žádnou představu o absolutní nutnosti nadpřirozené milosti k tomu, aby
mohl žít křesťanský život. Myslí si, že díky své vlastní síle vede slušný
život, přesto z tohoto života vymizela přikázání 1–4, 5 a 7 ještě mohou
být živá, ale 8 je oslabené a 6, 9, 10 také často vymizela. Přesto si díky sentimentální
lásce k bližnímu, která není ukázňována žádným objektivním zákonem, myslí,
že naplňuje Kristův příkaz milovat se navzájem, jako Kristus miloval nás, takže
je sám se sebou spokojený. V tomto stavu však, jak říká Madiran, nemůže
být spasen. Není divu, že takový člověk
volá po „změně v samotném pojetí spásy, kterou přinesl Kristus“. A kruh se
uzavřel, jsme zpět u prvního ze sedmi tvrzení, v němž Madiran shrnul
herezi 20. století.
Kyrie Eleison
(Překlad: D. Grof)