Když dnešní Izraelci pokračují v nezmenšené krutosti
vůči Palestincům ve svém středu, což je zatím jejich nejkrutější „sekání
trávníku“ (to je jejich vlastní termín) od založení Izraele v roce 1948, je
vhodná chvíle zamyslet se nad povahou Židů a nad tím, odkud pocházejí a jak to
vidí sám jejich Stvořitel v textu Svého Písma svatého. Vždyť v ne méně než
třech celých kapitolách největšího listu svatého Pavla, Římanům IX až XI, se
apoštol Nežidům snaží vysvětlit, jak je možné, že většina Židů, kteří byli dva tisíce
let skutečně vyvoleným plemenem od Abraháma až po Krista, svého vlastního
Mesiáše ukřižovala, když se konečně objevil, a stala se nikoli konvertity k Jeho
Církvi, ale jejími nejhoršími pronásledovateli.
Sv. Pavel musel vědět, jak jej Židé jeho doby, stejně
jako naší, zavrhnou jako toho, kdo „nenávidí Židy“ neboli jako „antisemitu“,
protože tyto tři kapitoly začíná informací o svém „zármutku a bolesti“, že není
schopen přivést ke Kristu své soukmenovce Židy (verš 2), protože se jako
Izraelité těšili od Boha množství jedinečných výsad. Jestliže Židé dodneška
dominují v tolika různých oblastech, je to jen proto, že jim Bůh neodňal
přirozené dary rozumu a chápání, které potřebovali, aby Mesiáši poskytli Jeho lidskou
kolébku ku prospěchu celého lidstva.
Neschopnost nadaných Židů navázat ze Starého zákona na
Nový zákon také neznamená žádné selhání všemohoucího Boha (verš 6), protože to
bylo Jeho vlastní rozhodnutí, které předcházelo jakémukoli lidskému
rozhodnutí, že dopustí, aby od něj Židé odpadli, zatímco nad Nežidy se smiluje.
Tak jsou všichni rodilí Židé tělesným Izraelem, představovaným Agarem,
Izmaelem a Ezauem, zatímco všichni katolíci, ať už Židé nebo Nežidé, jsou vírou
v Ježíše Krista duchovním Izraelem, představovaným Sárou, Izákem a
Jákobem, jemuž je tělesný Izrael pouze předobrazem. Celý Starý zákon existoval
pouze pro Nový zákon.
Námitka: Pokud však Boží volba předchází všem lidským
volbám, pak je to Boží vina, když Židé odmítnou Krista.
Odpověď: Ne, Bůh má svrchovanou svobodu zvolit si, nad
kým se smiluje a komu dovolí zatvrdit své srdce skrze svobodnou volbu
zla, aby ukázal Svou vlastní moc a spravedlnost (verše 14–16). Po téměř dva
tisíce let, od Ukřižování, tedy zvláštní pronásledování Církve ze strany Židů
sloužilo ke zdůraznění Božího milosrdenství vůči všem katolíkům z víry v
Krista, ať už jsou to podle původu Židé nebo Nežidé. To, že Bůh ve skutečnosti
otevře Svůj Nový zákon Nežidům i Židům, bylo předpovězeno na mnoha místech
Starého zákona (verše 24–29). Svatý Pavel uvádí čtyři takové citáty v Listu
Římanům XV, 9–12.
Když to na závěr shrneme, zatímco Nežidé jsou
ospravedlněni svou vírou v Ježíše Krista (verš 30), všichni Židé, kteří
klopýtnou o Ježíše Krista, protože místo toho spoléhají na své dobré skutky,
nejsou ospravedlněni, ale zavrženi (verše 31–33). Stále mohou patřit do tělesného
Izraele, toho Izraele Starého zákona a židovského zákona, ale od chvíle, kdy
Ježíš Kristus zemřel na kříži, nemohou patřit do pravého duchovního Izraele ,
pokud nemají víru v Ježíše Krista jako svého Pána, Vykupitele a Spasitele.
Dva tisíce let od Ukřižování vlastně ukázaly, jak Židé
odpadli i od pravého Starého zákona, protože uchovávají ve svých postkřesťanských
synagogách původní text, nepochybně jako důkaz jejich slavného původu a
úžasného povolání, ale základní smysl a obsah tohoto textu odmítají, protože
každá stránka Starého zákona, když člověk ví, jak jej číst, ukazuje na Ježíše
Krista. Samozřejmě. Židé si tedy během několika set let vytvořili svou vlastní
náhražku Starého zákona, totiž Talmud, který Našeho Pána zmiňuje, jen aby se mu
rouhal. A tak je posvátným textem Židů v dnešních synagogách Talmud,
nikoliv Starý zákon. Tento rozdíl je nejdůležitější. Talmudští Židé pokračují
ve falešném Izraeli. Židé katolíci vírou patří k duchovnímu Izraeli, kterým je
katolická Církev.
Kyrie eleison
(Překlad: D. Grof)