Zde je další
svědectví jedné ženy, která je zjevně osvícená a je na dobré cestě být spasena
díky modlitbě růžence. Chvála a díky Bohu a Jeho Blahoslavené Matce!
Jsem Američanka a je mi přes padesát let. Pokřtěná
jsem byla jako kojenec v 70. letech 20. století. Moji rodiče nebyli zbožní
nebo praktikující katolíci, s rodiči jsem však navštěvovala novou mši,
která byla jedinou mší, kterou jsem znala. Chodila jsem na katolickou základní
školu, kde mě zpočátku učily řeholní sestry, které však ze tříd náhle zmizely a
nahradili je světští učitelé. Byla jsem příliš mladá, abych rozuměla tomu, co
se děje, ale vzpomínám si na mojí babičku, jak jednoho dne křičela na mou
matku: „Změnili mši, proč?“ Moje babička se denně modlila růženec. Já se modlím
růženec, který mi ukázala, když mi bylo pět. Je teď mou inspirací. Věřím, že to
byla Boží milost a její modlitby, co mě přivedlo tam, kde teď jsem.
V současnosti navštěvuji kapli FSSPX, protože mi
jedna moje přítelkyně ukázala, co je pravá mše všech časů. Její krása pro
Našeho Pána mě šokovala. Také mě poučila o tom, co se stalo se mší. Trvalo mi
několik let, než jsem vše dohnala a než jsem tu pohromu strávila. A stále se
učím.
Uvědomuji si nyní, že jsem se narodila do průmyslové
společnosti jako každý jiný v USA. V současnosti pracuji pro
ekologickou společnost, bezbožnou korporaci, kterou řídí a provozují Francouzi
a její centrála je v Paříži. Každý rok tato společnost velebí a oslavuje
Francouzskou revoluci. Čím víc se však dovídám o katolické historii a této
revoluci, tím těžší je, abych v této společnosti zůstávala. Přijde bod,
kdy budu muset odejít, protože hříšná agenda, např. homosexuální hnutí, je zaměstnancům
vnucována stále intenzivněji. Jsem v kontaktu s knězem, abych
posoudila, kdy tento bod odchodu nastane.
Abych kladla odpor této noční můře, která mě
v práci a ve společnosti obklopuje, čtu si v žalmech, které mi dávají
velkou naději, například Žalm VII, 16: Nepřítel „kope jámu, vyhloubí ji, spadne
však do pasti, kterou chystá“. Žalmy mě poučují, jak Bůh obrací zlo
v dobro, takže začínám chápat, jak dokonce i Jeho nejzarputilejší
nepřátelé jako jsou „ti, kteří prošli Rudým mořem“, vlastně plní Boží
požadavek, jen o tom nevědí. Podobně je tomu s covidem a transgenderovým
hnutím.
Pokud jde o covid, já sama jsem samozřejmě žena, ale
protože jsem se narodila do průmyslové společnosti, neměla jsem ponětí o tom,
že Bůh nechce ženy v kanceláři a že ženy by se měly buď zasvětit Bohu jako
řeholní sestry, nebo se starat o domácnost a pečovat o děti a manžela jako
dobré manželky a matky. Tuto pravdu mě naučil covidový lockdown, protože jako
finanční manažerka, která dohlíží na několik žen pod sebou, z nichž
většina má děti ve státním školním systému, jsem přímo pozorovala, jak jim
během lockdownu Bůh ukazoval, co by matka měla dělat. Protože musely zůstávat
doma, skončily práci včas a trávily mnohem více času se svými dětmi, dohlížely
na jejich studium a tak se s nimi sbližovaly mnohem více. Bylo dobré to
vidět.
Pokud jde o transgenderové hnutí, prostřednictvím nějž
se muži chtějí stát ženami, vidíme teď v USA, jak se muži účastní ženského
sportu. Protože jsou muži přirozeně silnější než ženy, muži často vítězí, což
znamená, že je přinejmenším v USA tlak na ženy, aby se stáhly ze sportu a
vrátily se k tomu, co by skutečně mělo být rolí ženy, k tomu, k čemu
nás Bůh naplánoval díky lidské přirozenosti, kterou nám dal a která se u mužů a
žen liší. Díky Boží milosti se alespoň některé ženy probudí ohledně šílenství
transgenderismu a uvědomí si, k čemu byly stvořeny. Ve většině z toho
vidím Boží ruku, a když rozjímám o Jeho cestách, dává mi to tolik radosti, že
se mohu přenést přes všechny ty těžké časy. Díky internetu za jistá kázání a
hovory, která nikde jinde neslyším!
Kyrie
elesion
(Překlad: D. Grof)