JEŠTĚ DOSTOJEVSKIJ
Ve svém
posledním románu Bratři Karamazovi
(1879), klade proslulý ruský romanopisec Fjodor Dostojevskij (1821–1881) do úst
ruského mnicha, otce Zosima, další hluboké myšlenky o neúspěchu liberálního
Západu a o možné budoucí důležitosti křesťanského Východu, a zvláště ruského
mnišství, pro svět. Čas nám odpoví, ale jak se Amerika i Rusko chystají na plné
vypuknutí třetí světové války, nabývá zasvěcení Ruska, jak jej požadovala Naše
Paní Fatimská, na stále větší důležitosti, zatímco myšlenková linie otce Zosima
začíná být čím dál zajímavější. Zde je jen jeden výňatek z knihy (kniha
VI, kapitola 3, oddíl e), který je volně upravený a zkrácený:
Od těchto pokorných mnichů, kteří touží po modlitbě
v osamění, snad znovu přijde spása Ruska! … ve své samotě uchovávají
obraz Krista světlý a neposkvrněný, v čistotě Boží pravdy, od dob dávných
Otců, apoštolů a mučedníků. A až přijde čas, ukážou jej vratkým konfesím světa.
To je veliká myšlenka. Ona hvězda vyjde
na Východě.
…Podívejte na světské „elity“ a na všechny, kteří se
staví nad Boží lid. Nebyly v nich Boží obraz a Jeho pravda překrouceny?
Mohou mít vědu, ve vědě však není nic, než to, co je objektem smyslů. Duchovní svět, vyšší část lidského bytí, je
zcela odmítnut, je zavržen s určitým druhem triumfu, dokonce i
s nenávistí. Svět vyhlásil vládu svobody, zvláště v nedávné době,
co však v této jejich svobodě vidíme? Nic než otroctví a sebezničení!
Svět totiž říká: „Máte touhy a tak je uspokojujte,
protože máte stejná práva jako ti nejbohatší a nejmocnější. Nebojte se je
uspokojovat a dokonce znásobujte své touhy.“ V tom vidí svou „svobodu“. Co
však vyplývá z tohoto práva zmnožování tužeb? To, že je svět stále jednotnějším,
že je stále globálnějším společenstvím, jak se překonává vzdálenost a myšlenky
létají vzduchem? V takovou svobodu nevkládejte žádnou víru, protože překrucuje Bohem danou lidskou povahu
tím, že ve vyšších a středních třídách pěstuje mnoho nesmyslných a pošetilých
tužeb, návyků a absurdních rozmarů. Lidé
pak žijí jen pro vzájemnou závist, pro přepych a okázalost, na něž se pohlíží
jako na takovou nezbytnost, že spáchají i sebevraždu, jestliže takovéto
pošetilé touhy nedokážou uspokojit. Pokud jde o chudé, ti mají sklon utopit své
neuspokojené potřeby a závist v opilství, namísto toho však brzy budou pít
krev, protože jsou vedeni do světových válek. Ptám se vás, jsou takoví lidé
svobodní?
Námitka: Budou bojovat za lidstvo! Odpověď: Nevydrží
dlouho. Namísto získání svobody, upadli do otroctví a namísto služby věci
bratrské lásky a jednoty lidstva naopak upadli do neshod a osamocení. … Proto
se služba lidstvu, bratrská láska a solidarita lidstva jeví stále falešnější.
Jak se totiž může člověk zbavit zvyku uspokojování nesčetných tužeb, které si
sám stvořil? Když je díky své „svobodě“ osamocený, jaký zájem bude mít o zbytek
lidstva? Takoví lidé mohou mít víc „věcí“, mít větší počet předmětů, ale radost
se z jejich života vytratila.
Mnišská cesta je velice odlišná. Poslušnost, půst a
modlitba jsou vysmívány, přesto jen skrze ně vede cesta ke skutečné, pravé
svobodě. Odstřihnul jsem své nadbytečné a zbytečné touhy, trestám svou
umíněnost poslušností a s Boží pomocí dosahuji duchovní svobodu a radost …
Spása Ruska přichází od lidu. A ruský mnich vždy byl na straně lidu … Lid se střetne
s ateistou a přemůže ho a Rusko bude jedno a pravoslavné. Starejte se o rolníka a střežte jeho srdce.
Klidně jej vzdělávat je vaše povinnost mnichů, protože rolník má ve svém srdci
Boha.
Kyrie
elesion
(Překlad: D. Grof)