TAKZVANÝ RASISMUS
Spolu
s předešlými dvěma vydáními těchto „Komentářů“ (z 23. a 30. dubna)
předpokládejme, že „rasismus“ má dnes takovou důležitost, že znásilňuje veškerý
zdravý rozum, protože marxismus je náhražkou náboženství a boj proti „rasismu“
je pouze opakováním marxismu. Toto „pouhé opakování“ se však v ulicích
projevuje jako opravdové křížové tažení, viz např. hnutí „Black Lives Matter“.
Proč se rozparádění komunisté vždy chovají jako křižáci? Ve skutečnosti jde o
náboženskou otázku zasluhující si kvůli nim naši pozornost. (Vlastně jen duše
s nějakým vnímáním pravého Boha mohou správně chápat náš současný bezbožný
svět.)
Člověk je
duchovní stvoření. Dva řády bytostí nad ním – Všemohoucí Bůh a andělé – jsou
čistě duchovní. Tři řády bytostí pod ním – zvířata, rostliny a nerosty – jsou
čistě hmotné. Jenom člověk je duchovní díky své duši a hmotný díky svému tělu.
Jen on mezi všemi hmotnými stvořeními má inteligenci a rozum a díky svému
rozumu má svobodnou vůli. Kdyby neměl inteligenci, nemohl by vládnout všem
ostatním stvořením, jak mu Bůh řekl (Genesis I, 26). A zjevně to dokáže, jinak
by jej různá zvířata, která jsou zuřivější a silnější než člověk, dávno
sežrala. Základem marxismu a komunismu je však ateistický materialismus, tj.
popření toho, že existuje něco jako Bůh nebo duch nad hmotou nebo, že existuje
svobodná vůle. Podívejte se na úplně první omyl naší materialistické
doby, jak jej v roce 1864 uvedl Pius IX. ve svém odsouzení 80
modernistických omylů ve svém „ Syllabu omylů “.
Protože „Bůh
nás učinil, a ne my sami sebe“ (Ž 99, 3), JSME duchovními tvory, ať se nám to
líbí, nebo ne. Pocházíme od Boha a On zamýšlí, abychom k Bohu přišli se
svou duchovní a nesmrtelnou duší, přičemž jsme sami schopní se díky
správnému použití své svobodné vůle, i když jsme zde dole na zemi spojeni se
svým hmotným tělem, těšit navždy z Jeho duchovního nebe tam nahoře. Proto
skutečná důstojnost člověka nespočívá tolik v tom, že má svobodnou
vůli, jako v tom, že ji správně používá . Pýcha člověka jej však
nutí odmítat své duchovní určení pro nebe, kde bude muset podléhat Bohu ,
a proto předstírá, že je čistě hmotnou bytostí a nemusí poslouchat žádné
z Desatera Božích přikázání.
Žádný
člověk, který kdy žil, si však sám nevytvořil svou vlastní lidskou přirozenost
(Ž 99, 3), a proto i když předstírá, že je čistě hmotný, zůstává duchovní a
má Bohem daný instinkt toho, jaký bude život v nebi – bez manželství
(Mk XII, 25) nebo rasy (Gal III, 28) nebo jakékoliv jiné bolestné nerovnosti.
„Vším a ve všech bude Kristus“ (Kol III, 11) a všechny bolestné nerovnosti
života na zemi zůstanou daleko za slávou nekonečné Boží rozmanitosti
požehnaných lidí žijících v Jeho i vzájemném dokonalém souladu.
Zde však pro
bezbožné lidi jakými dnes jsme, vyvstává neřešitelný problém. Otáčíme se zády
k Bohu, nemůžeme si však pomoct a toužíme po Jeho volnosti,
rovnosti a bratrství a nesmrtelnosti, která je vepsaná v duchovní
povaze našich duší. Proto musíme do svého krátkého smrtelného života vtěsnat
uspokojení svých nesmrtelných tužeb, kterou mohu být naplněny jen v Jeho
věčném životě. Je to však totéž jako vtěsnat litr tekutiny do půllitrové
nádoby. Prostě to nejde. Proto všude v současném životě existují příklady
lidí, kteří se snaží uspokojit s pomocí prostředků, které je nemohou uspokojit.
„Stvořil jsi nás pro sebe, a neklidné je naše srdce, dokud nespočine
v Tobě.“ (Sv. Augustin)
Byla doba,
kdy zaměstnavatelé inzerovali, že „Židé, černoši a ženy se o práci hlásit
nemusí.“ Židům může vadit, že běloši vládnou světu. Černochům může vadit, že se
na ně mnoho lidí dívá přes prsty. Ženám může vadit, že muž je hlavou rodiny. A
kdo je vinen? Hlavně běloši, kteří byli Bohem obdařeni, aby Židy učili Nový
zákon, černochy o jejich důstojnosti před Bohem a ženy o jejich pravé roli
v rodině. Ale když běloši namísto toho opustili Boha, tak požidovšťují
sami sebe, přihlížejí tomu, jak černoši likvidují své bezbožné městské
aglomerace, a sami se stávají nemužnými. Pravé řešení těchto problémů a
bezpočtu dalších je zřejmé – běloši se sami musí obrátit zpět k Bohu.
Kyrie
Eleison
(Překlad: D. Grof)