RASOVÝ MARXISMUS
V tomto
„Komentáři“ byl minulý týden při pokusu vysvětlit, jak se slova „rasista“ a
„rasismus“ stala v poslední době takřka tak špatnými jako slova
„antisemita“ a „antisemitismus“, prezentován argument, který měl ukázat, že by
mohl být marxismus přejmenován na „marxťanství“. Byl totiž naplánován jako
náhražka křesťanství. Jestliže je tedy dnešní antirasismus jednoduše restartem
marxismu, vysvětluje to, proč „rasismus“ vzbuzuje takřka náboženskou hrůzu u
liberálů, kteří podnikají jakoby křížovou výpravu k jeho odstranění.
Křížovou výpravu? Ano, protože liberálové bojují za to, aby nahradili Boží řád
ve vesmíru lidským řádem a Boha člověkem. Papežové 19. století učili, že
zbožňování falešné svobody, liberalismu, dláždilo cestu marxismu.
Jak tedy
americký autor a kulturní kritik James Lindsay, kterého jsme představili minulý
týden, ukazuje, že antirasismus je jednoduše restartem marxistického komunismu?
(viz theepochtimes.com/James Lindsay) Základem marxismu je ateistický
materialismus, jinak řečeno, Bůh neexistuje a člověk musí zaujmout místo, které
měl v křesťanství. Náboženství je prostě „opiem lidstva“. Hřích, který je
zodpovědný za tolikerou bídu ve společnosti, již není prvotní hřích Adama a
Evy, ale soukromé vlastnictví, protože vytvořením dělby práce vytváří nerovnost
mezi lidmi prostřednictvím společenských vztahů nadvlády, vykořisťování a
odcizení. Komunismus proto znovu vytvoří ráj, ale nikoliv v nebi ale na zemi
tím, že zruší soukromé vlastnictví a obnoví rovnost mezi všemi lidmi.
„Proletáři světa, spojte se“ a společně zrušíme různé třídy lidí. Odtud pochází
třídní boj, na nějž navazuje komunismus.
V 19.
století mělo toto chápání společnosti určité ospravedlnění v realitě,
protože kapitál a práce byly příliš oddělené a existovalo vykořisťování dělníků
ze strany kapitalistů, kteří usilovali jen o zisky. Papežové, zvláště Lev XIII.
ve své encyklice Rerum
Novarum z roku 1891, však přiměli kapitalisty si
uvědomit, že je v jejich vlastním zájmu se o dělníky starat, a tak moudré
rady zvítězily. O dělnickou třídu na Západě bylo postaráno spíše lépe.
Výsledkem bylo, že na prosperující dělníky již nebylo možné se spoléhat jako na
páku, pomocí které by se způsobila revoluce. Blaho dělníků však nikdy nebylo
skutečným cílem komunismu, ale prostě jen prostředkem, jak svrhnout to, co
zbylo z křesťanského řádu a připravit cestu pro vítězství lidského řádu.
Musela se nalézt nová páka.
Tím, kdo jí
nalezl, byl německo-americký filozof Herbert Marcuse (1898–1979), nejvlivnější
marxista 20. století, který měl ve svém jádru tentýž instinkt protikřesťanské
revoluce jako Karel Marx, syn rabína. Marcuse se cítil zrazen dělnickou třídou,
protože se celá stávala střední třídou. Kde by mohl nalézt novou nerovnost
s hluboce ukotveným pocitem nespravedlnosti, který by mohl být zažehnut do
nadšení pro revoluci a přeměněn na páku ke svržení současného společenského řádu
a který by mohl otevřít cestu pro Nový světový pořádek? Narazil na rasu a dle
svých slov ji přeměnil na „populaci ghetta“, která měla být vedena studenty,
jež byli duchovně podvyživení díky materialismu svých západních „univerzit“ a
měli proto hlad po novém náboženství, Novém světovém pořádku – komunismu.
Odtud
pochází marxismus identity, politika identity, levicová mobilizace bílých
studentů, „Black Lives Matter“ ke zničení bělošských měst a s pocitem
bělošské viny. Odtud pochází opovrhování všemi, kteří jsou nyní na pravici a
zradili komunismus. Odtud pochází politická korektnost a posvátnost cenzury
k umlčení samotné možnosti pravicového myšlení. Odtud pochází dnešní
„kultura rušení“, protože demokratická tolerance již nemůže být zaručena
jakémukoliv odporu vůči levičáctví, neboť takový odpor nemá právo existovat. A
tak dále a tak dále. Zde jsou kořeny dnešního „krásného nového světa“!
Kyrie
Eleison
(Překlad: D. Grof)