JÓBOVA TRPĚLIVOST
Jestliže
nazýváme druhou a nejdelší část Knihy Jób podle oné „trpělivostí“, pro níž je
známá, je to proto, že kapitoly 4 až 37 sestávají z rozhovoru mezi Jóbem a
čtyřmi jeho přáteli, kdy jej chtějí utěšit. Ve skutečnosti však nedělají o moc
víc, než že sypou sůl do jeho ran. Jak říká Jób, někteří přátelé!
V třetí
části, v kapitolách 38 až 42, zasahuje sám Bůh, aby přinesl skutečné
řešení, které s takovou autoritou mohl přinést jen On, a které určitě
potřebujeme, abychom ve svém myšlení dali správný rámec covidovému nesmyslu,
Trestu, který se stále blíží, a konci světa.
Jób má se
svými přáteli trpělivost, protože první tři všichni trvají na tom, že musel
zhřešit, když si zasloužil takové úděsné utrpení, kdy zcela ztratil svůj
majetek i zdraví, a čtvrtý je jen o trochu blíže skutečnému vysvětlení. Při
hledání tohoto řešení vyslovují Jóbovi tři starší přátelé, Elifaz, Baldad a
Sofar mnoho cenných pravd ohledně spojitosti mezi hříchem a utrpením. Jenom
špatně aplikují dobré principy na Jóbův konkrétní případ. On to ví a říká jim
to.
Bůh ví, že
hřích celosvětové apostaze je víc než postačující, abychom si zasloužili trest
celosvětového komunismu, který na nás dopadá od covidových zločinců jako jsou
Schwab, Gates, Fauci a jejich skrytých ovladatelů. Není to však zcela zasloužené,
protože trpí i nevinní.
Obvykle je
utrpení samozřejmě spojené s hříchem, protože přišlo na svět teprve
s hříchem. Před pádem nemohli Adam a Eva trpět, protože byli před utrpením
jakéhokoliv druhu chráněni díky svému nadpřirozenému daru prvotní
Spravedlnosti. Jakmile však zhřešili, byla nahrazena prvotním Hříchem, kvůli
němuž jejich přirozenost ztratila svou dokonalou vyváženost a vyrovnanost a
stala se od té doby zásadně vadnou. Proto platí, že lidská přirozenost, která se
skrývá pod touto vadou, je stále od Boha a je stále dobrá, její vadný
stav však pochází od Adama a Evy, a je tak závažný, že může být vymýcen jen
prostřednictvím milosti Našeho Pána Ježíše Krista. A i tak Bůh zanechává naši
přirozenost až do smrti s důsledky tohoto pádu, abychom s naší
vadnou přirozeností bojovali a zasloužili si tak nebe. A tak, pokud covidový
podvod v příštích několika letech způsobí všechno to utrpení, pro něž byl
naplánován, nikdy neobviňujme Boha, ale spíše Jeho lidské nepřátele, kteří
proti Němu vedou válku, aby Jej vyhnaly z Jeho vlastního stvoření.
Od kapitoly
4 až po kapitolu 31 se tedy tři jeho přátelé postupně snaží Jóba přesvědčit, že
zhřešil – netrpělivostí, neskromností, zoufalstvím, odporováním Boží
spravedlnosti, odmítáním kát se, nafoukaností, domýšlivostí atd. Jób jim však
postupně dokazuje, že se mýlí, protože je „nevinný a poctivý“ muž, který ví, že
možná není bez hříchu, ale že není vinen v tom, z čeho jej obviňují.
Když v kapitole 19 odpovídá Baldadovi, činí proslulé vyhlášení víry ve
Vykoupení a Vzkříšení, což je o to pozoruhodnější, že je Jób pohan, který je,
pokud víme, bez přístupu ke Zjevení a Starému zákonu: „ Vím totiž, že můj Vykupitel živ jest, a že v poslední den ze země
vstanu, zase budu oblečen svou koží, a v svém těle uzřím Boha svého .“
Není divu, že s takovou vírou ve své mysli a svém srdci odmítl obvinění ze
strany svých „utěšovatelů“.
Taková víra
není pohádkou, ani sebeklamem, ale čistou pravdou. A je to tato katolická
pravda v naší mysli a našem srdci, která nás poklidně přenese přes mnoho
zkoušek a trápení v několika příštích letech. „Věřím, Pane, pomoz mé
nevíře.“ (Mk. IX, 24) Pane, dej nám, katolickým obětem dnešní prosakující
apostaze mít kdykoliv v brzké době užitek z relativního klidu, jejž
nám můžeš předem poskytnout na naší cestě do nebe.
Čtvrtým
Jóbovým přítelem, který promlouvá, je Eliu v kapitole 32 až 37. Je mladší
než předešlí tři a je rozhořčený z jejich neschopnosti usvědčit Jóba. Říká
skvělé věci o Boží spravedlnosti, u nichž se Jób mýlí, když je zpochybňuje. A
říká, že Bůh používá utrpení, aby udržel duše mimo peklo. Nemá však žádnou
přímou odpověď na problém utrpení nevinných, což je odpověď, kterou musí dát
sám Bůh (38–42).
Kyrie Eleison
(Překlad: D. Grof)