ČTYŘI
OBAVY
Jeden čtenář
píše: „Vaše Excelence, mohl byste vyjasnit čtyři body, v nichž se sám se
sebou neshodujete, a které se, jak se zdá, v tradičně katolických kruzích
znovu a znovu objevují.“ Není problém:
1 Říká se, že podporujete a propagujete „Poému o
člověku-Bohu“ od Marie Valtorty, která obsahuje závažné omyly v rozporu
s Vírou a má velmi pohoršlivý obsah.
Určitě toto
dílo Marie Valtorty (1897–1961) podporuji a propaguji, protože jsem přesvědčen,
že je to velký dar Našeho Pána našemu ubohému modernímu světu, Jeho zvláštní
odpověď na elektronické přístroje, kino, televizi a internet, které miliony a
miliony duší odvádějí od Boha dolů do pekla. Těchto pět svazků
v anglickém překladu, nebo deset svazků v originále v italštině,
prezentují úplný obrázek života, smrti a vzkříšení Našeho Pána v tak
realistických podrobnostech, že to je takříkajíc, jako by Evangelium
vystupovalo přímo ze stránek. Takový účinek nemají na každého čtenáře, ve
skutečnosti je mnoho seriózních katolíků vůči „Poémě“ lhostejných. Na druhou
stranu, od doby, kdy byla „Poéma“ poprvé v 50. letech 20. století
zveřejněna, přinesla ohromně dobré plody díky zvětšení lásky k Bohu a povědomí
o Něm a díky seriózní konverzaci po celém světě. Bezpočet duší bude
„Poémě“ dlužit svou věčnou spásu.
Pokud jde o
obvinění z věroučného omylu a pohoršlivého obsahu, ani jedno z toho
se nemusí brát vážně. S jistotou horské kozy tancující mezi horskými
vrcholky tato italská laička upoutaná na lůžko tančí mezi výšinami trinitární
teologie způsobem, který se dá sotva vysvětlit, pokud by nešlo o Boží vnuknutí.
Pokud jde o „pohoršlivý obsah“, některým by se měl připomenout List Titovi I,
15: „Čistým je všechno čisté. Ale poskvrněným a nevěřícím nic není čisté. Jak
jejich rozum, tak jejich svědomí jsou poskvrněny.“ Mnozí, kteří obviňují
„Poému“ z pohoršení, jen odsuzují sami sebe. Kéž by jasně viděli!
2 Říká se, že podporujete problematická neschválená
mariánská zjevení, která podporují Novus Ordo.
Za prvé si
povšimněte, že by neexistovala žádná falešná mariánská zjevení, kdyby ďábel
neměl žádná ryzí zjevení, která by napodoboval. Jde o to rozlišovat, „zda jsou
ti duchové z Boha“ (I Jn IV, 1). Normálně jsou jmenováni katoličtí pastýři
(biskupové) k tomu, aby toto rozlišování pro katolické ovce dělali,
protože to může být delikátní úkol. Při rozlišování duchů je navíc rozumné
chybovat na straně obezřetnosti. Když je však doba tak nenormální jako dnes, a
většina biskupů jsou modernisté, jak mohou dělat katolickou práci rozlišování
duchů? Kolik z nich vůbec ještě věří v ďábla? A tak dnes musí
katolické ovce provádět [sice] jen to nutné, ale alespoň nějaké, rozlišování
samy. Skutečným problémem dnes je příliš mnoho duší, které již neumějí
přemýšlet nebo nechtějí uznat objektivní důkazy, které Bůh hojně
poskytuje, když chce, aby se v Něj věřilo, např. v Garabandalu nebo
Akitě.
3 Říká se, že povzbuzujete duše, aby navštěvovaly
novou mši, pokud cítí, že z toho budou mít užitek.
V teoretické
rovině je nová mše ohavností, ústředním aktem bohoslužby nového modernistického
náboženství, a proto arcibiskup Lefebvre stanovil obecné pravidlo naprosto ji
nenavštěvovat. Ale v konkrétní rovině není každá jednotlivá nová
mše automaticky neplatná a v takovém případě se může nahodile stát
duchovně přínosnou, ve své podstatě však zůstává trojským koněm
vytvořeným dobře známými nepřáteli Boha ke zničení katolické Církve zevnitř,
což činí pokaždé, když je slavena a navštěvována, tím, že každému účastníkovi
vstřikuje jed překrouceného chápání vztahů mezi Bohem a člověkem.
4 Říká se, že jste přesvědčen, že je František
uzurpátorem, který by neměl být v mešním kánonu jmenován.
Jakkoliv je
František jakožto papež neadekvátní, já osobně jej v kánonu při každé mši,
kterou slavím, jmenuji, protože katolická Církev nemůže přežít bez svého
papeže, za něhož je dnes obecně uznáván. Je to všeobecně uznávaná hlava, která
je pro organizaci tak nezbytná.
Kyrie Eleison
(Překlad: D. Grof)