V rozhovoru, který
generální představený Bratrstva sv. Pia X., P. Davide Pagliarani, zveřejnil
počátkem minulého měsíce, otevřeně svými slovy promluvil o tématu, jež má
mimořádnou důležitost v dnešní Církvi a světě, které se však příliš často
neřeší, protože je to tak nemyslitelné, konkrétně dezintegraci myšlení. Při
pokusu analyzovat myšlení papeže Františka dochází P. Pagliarani k závěru,
že papež ve své touze kdekoliv dosáhnout moderního člověka opustil celý systém
myšlení, celou katolickou filozofii a teologii v klasickém smyslu těchto
dvou slov. To by znamenalo, že aby papež František dosáhl moderního člověka,
vzdává se katolické nauky. Zde je argument generálního představeného:
Papež František je
„nad“ všemi systémy myšlení. Zatímco pro Jana Pavla II. byly určité nauky
nedotknutelné, a zatímco Benedikt XVI. měl vždy starost o to, aby se jevil jako
věrný Tradici, papež František naopak demoluje všechny katolické pevnosti
minulosti. Bylo skutečně nevyhnutelné, že když Druhý vatikánský koncil
(1962–1965) se svou náboženskou svobodou a ekumenismem podkopal církevní dogma,
tak postupem desetiletí muselo ustoupit i její morální učení, když nemá oporu
v dogmatu. A tak v exhortaci Amoris
Laetitia z roku 2016 papež František jako novou formální nauku Církve
učil zcela nový přístup k morálce, konkrétně to, že Matka Církev se musí
postavit moderním skutečnostem a stát se docela jiným druhem matky. Už nemůže
předkládat sebe a své zákony jako to činila dříve. Nyní musí naslouchat svým
dětem, chápat je a doprovázet a pasivně se přizpůsobovat čemukoliv, co dělají.
Morální zásady se zjevně změní, když se změní praxe lidí při vyvíjejících se
historických okolnostech.
Takto František mylně
chápe lásku – žádná matka nemiluje své dítě, které se topí v nebezpečné
řece, tím způsobem, že do ní skáče spolu s ním. Mylně chápe milosrdenství
– není žádným milosrdenstvím vůči člověku nechat jej ve stavu hříchu, který
popuzuje Boha. Takovýmto falzifikováním pravé Boží lásky a milosrdenství se
Církev nejen vzdává celého nadpřirozeného řádu, ale ponechává jej „svobodného“
v přirozeném řádu, aby nezůstala žádná pevnost, protože Matka Církev se
přizpůsobuje hříchům světa tím, že už vůči svým dětem nevznáší žádné nároky.
Prostřednictvím Druhého vatikánského koncilu se přizpůsobila světu. Díky papeži
Františkovi jde dál a přizpůsobuje se hříchům světa, opouští své děti hluboce
zraněné prvotním hříchem, které tak nemají žádnou nadpřirozenou milost, která
by je uzdravila.
Co tedy pak papež
František místo toho nabízí jako cíl nebo cíle Církve a světa? Za prvé,
univerzální zavedení utopické integrální ekologie, starost o Matku Zemi
(Pačamama) ve všech materiálních ohledech ( Laudato
si´ , 2015), a za druhé kvazizednářské univerzální bratrství a péči o své
kolegy ( Fratelli tutti , 2019). Matka
Církev je tak redukována na čistě přirozené kněžství, zbavené vší nadpřirozené
moci, ve službě sekulárnímu státu v celém jeho povýšeném sekulárním humanismu.
Generální představený
dochází k závěru, že skutečnou odpovědí na všechny současné problémy je
to, aby Matka Církev znovu hlásala neomylnou nauku , konkrétně
nadpřirozený rozměr a osud člověka ve věčném nebi, pád člověka v čase
spolu s trvajícím následkem prvotního hříchu a naprostou potřebu Kristovy
milosti pro vítězství nad hříchem. Nauka Krista Krále sama o sobě zahrnuje
věčnost nebe, vítězství Vykupitele nad hříchem a nepostradatelnou pomoc
nadpřirozené milosti, kterou přinesl On jakožto Vykupitel, aby lidem umožnil se
dostat do nebe. A Jeho Matka bude hrát velice mimořádnou roli v tom, co
bude konečným vítězstvím Církve nad pomíjejícím vítězstvím omylů, které jsou
tak rafinované a zhoubné.
Tato analýza papežova
myšlení a jednání, kterou provedl generální představený, je konzistentní a logická,
za což bychom měli být všichni vděční. Je to zajisté určité světlo na vrcholu
Bratrstva sv. Pia X. Upřímně říkáme: „díky Bohu“. Znamená to však, že je
Bratrstvo mimo nebezpečí? To se uvidí. Učitel nemá takové ctnosti jako
Mučedník. Prosíme, Bože…
Kyrie Eleison
(Překlad: D. Grof)