– ZRADA
V květnu
1968 probíhaly v Paříži studentské výtržnosti tak radikální a
dlouhotrvající, že si získaly pozornost médií po celém světě. Kvůli teoretické
subverzi a praktické destrukci všeho, co do té doby tvořilo západní způsob
života, byly srovnatelné s výtržnostmi, které pustošily mnohá města
Spojených států letos v létě (2020). Pařížské výtržnosti ve skutečnosti
inspirovaly šestou a poslední část knihy Jeana Madirana Hereze 20. století , protože byly učebnicovou ukázkou toho, co se
celá jeho kniha snažila říct: katolická civilizace se proměňuje
v komunistickou, což je velká zrada a katoličtí biskupové jsou zrádci. A
proto tři kapitoly z šesté části jeho knihy jsou: 1) Květen ´68 je
konečnou zradou ze strany biskupů, 2) Zříkají se pravých katolíků, 3) Zrazují
pravé křesťanství.
V první
kapitole Madiran vypráví, jak, když v Paříži na jaře 1968 revoltující
studenti, stejně jako výtržníci v USA v létě, hrozili, že rozboří západní
civilizaci, byl oficiální komentář francouzských biskupů následující: „Je to
rozsáhlé hnutí volající po nové společnosti.“ a byli připraveni přivítat jej
jménem Druhého vatikánského koncilu. Ve svém oficiálním prohlášení o měsíc
později deklarovali: „Revoluce roku 1968 rozděluje lid pro a proti. My
biskupové jsme však pro.“ Madiran říká, že pro ty, kteří revoltují, vlastně
účel světí prostředky, a proto tak použili sílu, lži a podvody, aby prosadili
svou cestu, že vyprovokovali ještě „rozšířenější“ protihnutí. Nakolik se však
moderní biskupové starají o radikální podvracení veškerého přirozeného zákona a
křesťanské civilizace? Nikdo z nich nevěří, že komunismus je zrada. Je to ale
reformní hnutí? To je jen lež a past, říká Madiran.
V druhé
kapitole vypráví, jak biskupové, aby se revolucionářům na levici zalíbili, jim
museli na podnose přinést hlavy nejvěrnějších katolíků na pravici, známých
jinak jako „integristé“ neboli stoupenci integrálního katolicismu. (Přesně
proto v 70. letech 20. století papež Pavel VI. vyvinul takové
vyčerpávající úsilí, aby poškodil arcibiskupa Lefebvra, Bůh však měl jinou
představu. Avšak jen o pár let později to, co bylo jeho Bratrstvem, začalo
toužit po uznání ze strany modernizovaného Říma.) V 60. letech se
francouzští biskupové vydali na dlouhou cestu obojakého vyjadřování. Směrem
k levici říkali: „Nepovažujte nás za konzervativce nebo integristy, jsme
revolucionáři stejně jako vy,“ zatímco směrem k pravici říkali: „Prosím,
nemyslete si, že cokoliv měníme.“ A od té doby se tito biskupové snaží jít
dvěma směry zároveň – což je recept na paralýzu. Vždy se však v přímé
polemice vyhýbají střetu s „integristy“ – vzdali se výhody pravdy.
V poslední
kapitole celé své knihy Madiran uzavírá své odsouzení mrzkých francouzských
biskupů. Moderní svět není dobrý, spočívá ve všech oblastech na lžích: evoluce,
jistý počet milionů [oproti originálu
upraveno – pozn. překl.], 11. září, covid a to je jen několik významných klamů.
Co se však pokazilo? Studenti to sotva věděli, protože se jim většinou řeklo,
že moderní svět je úžasný. Pokud je to však pravda, pak jej bezděčně chtějí
zbořit. Katolická Církev, která také nevěří v modernitu, však přesné ví,
co se pokazilo, a v roce 1864 zveřejnila velký seznam 80 omylů – Syllabus omylů
schválený papežem Piem IX. V něm je nauka, kterou biskupové měli učit
studenty, protože kdyby se ji studenti naučili, mohli od 60. let znovu
obnovovat celou „západní civilizaci“. Bylo tomu ale tak, že na Druhém
vatikánském koncilu biskupové světa dali přednost tomu, přidat se ke komunistům
namísto toho, aby proti nim bojovali, a studenti se proměnili v barbary a
celá křesťanská civilizace byla zrazena.
Pokud jde o
biskupy, Madiran ve své knize dodává jedno finální slovo – „Darebáci!“
Analýza Hereze 20. století je jasná. Poučení pro
USA a 20. léta 21. století je zvlášť mnoho. Možná jen totální pohroma umožní
lidstvu se poučit. Přesto platí, co řekl biskup Butler v 18. století:
„Věci jsou, jaké jsou. Jejich důsledky budou, jaké budou. Proč bychom se tedy
měli pokoušet klamat sebe sama?“
Kyrie Eleison
(Překlad: D. Grof)