– HEREZE
Jean Madiran
(1920–2013) ve své knize „ Hereze 20.
století “ prezentoval závažnost této hereze (úvod), její základní filozofii
(část I) a biskupy zodpovědné za ní (část II). V části III, IV a V se
dostává k samotné herezi a analyzuje ji na základě jejích sedmi tvrzení.
V části III představuje samostatně první dvě tvrzení kvůli jejich
důležitosti, v části IV prvních šest tvrzení trochu podrobněji, a v části V sedmé
tvrzení, také samostatně kvůli jeho veliké důležitosti pro Madiranovu část III,
která bude předmětem „Komentáře“ na tento týden, přičemž ji rozděluje do šesti
kapitol.
V první kapitole
Madiran prohlašuje, že již těsně před Druhým vatikánským koncilem (1962–1965)
byla náboženská atmosféra všeobecně zhoubná. Msgr. Schmitt, tehdejší biskup z Met
z východní Francie, však celou tuto neurčitou zhoubu dostal do středu
pozornosti díky prvním dvěma ze sedmi tvrzení, jimiž s celou svou
biskupskou autoritou prezentoval to, co ve skutečnosti bylo novým náboženstvím.
První tvrzení vyhlašuje, že dnešní
měnící se svět zavádí změnu do samotného pojetí spásy, které přinesl Ježíš
Kristus . A druhé vyhlašuje, že církevní
idea Božího plánu nebyla doposud dost evangelická . Stručně řečeno, (I) musí
Církev prosazovat „socializaci“, říká biskup z Met, protože (II) stará
Církev nebyla dostatečně kolektivní, ale až příliš osobní při praktikování
Evangelia. To, co však tento biskup prosazuje, je komunismus, říká Madiran.
„Socializace“ totiž,
jak v druhé kapitole argumentuje Madiran, ve skutečnosti spočívá na
marxistickém náhledu na historii, který je materialistický a deterministický,
což ukazuje, že biskup z Met ztratil křesťanskou víru, protože jak se
mohou duchovní cíle křesťanství shodovat s materialistickými cíli
komunismu? Komunismus je společenský systém, který musí být odmítnut z náboženských
důvodů, protože jako společenský systém se domáhá toho, že nahradí společenský
systém Církve a tedy i křesťanství.
Ve třetí kapitole Madiran
odmítá tvrzení biskupa Schmitta, že dnešní lidé ze všeho nejlépe rozumí
Evangeliu bratrství (srov. tvrzení II výše). Takové snižování všeho
společenského díla a úspěchů předkoncilní Církve je směšné a pro katolíka je to
nemístný narcisismus, říká Madiran.
A tak, říká Madiran ve
čtvrté kapitole, se do roku 1967 stalo světu jasným, že biskup Schmitt
neprosazuje nic jiného než nové náboženství, neboli herezi, a záměrně ničí
staletí trvající katolickou Tradici. Francouzští biskupové jsou ničitelé bez
inteligence a charakteru. Je proto na laicích, aby bránili základní
katechismus, jinak řečeno, úplné základy Víry!
V páté kapitole
Madiran proti tomu, abychom se přizpůsobovali době (tvrzení I), staví první
Boží přikázání, protože první místo v našich srdcích a myslích musí
zabírat neměnný Bůh a nikoliv měnící se svět. A doba ani nikdy nebude
s Církví, protože Církev je s Ježíšem Kristem. Svět obdivuje pouze
světské katolíky. A proti Církvi, která dostatečně nepraktikuje Evangelium
(tvrzení II), namítá Madiran to, že světci nikdy nevymýšleli nic, aby byli
„dostatečně evangeličtí“, naopak vždy usilovali o to, aby byli co nejvíce věrní
tradici a tím uváděli Evangelium do praxe.
Na závěr v šesté
kapitole Madiran popírá, že by se dalo něco zachránit
z tvrzení I a II, a prohlašuje, že nové náboženství biskupa Schmitta
chce, aby Církev získala celý svět tím, že ztratí svou duši. Toto nové
náboženství nemá ani skutečnou autoritu, ani skutečnou poslušnost, a Madiran má
prorockou vizi katolické Tradice, která přežije Druhý vatikánský koncil,
protože přiměje svobodné lidi vznešeně pokleknout před svým Bohem
v souladu se skutečnou autoritou a skutečnou poslušností. Takoví katolíci
nikdy nebudou následovat falešné náboženství ubohých biskupů jako je biskup
z Met. Jen počkejte a uvidíte!
Kyrie Eleison
(Překlad: D. Grof)