SEDESVAKANTISMU
Kontroverze ohledně rezignace Benedikta XVI. na
papežský úřad v únoru 2013 nadále živí spor o uprázdněnosti apoštolského
stolce – byla tato rezignace platná, nebo ne? Pokud byla platná, pak následná
volba papeže Františka nebyla zneplatněna tím, že Benedikt byl stále platným
papežem. Pokud však byla Benediktova rezignace pochybně platná, pak nad celým
dalším Františkovým pontifikátem zůstává viset pochybnost, protože Benedikt
zemřel až v roce 2022 poté, co František působil jako papež téměř deset let.
Vloni na podzim napsal biskup Athanasius Schneider nanejvýš zajímavý článek,
který je dostupný na internetu, podávající cenné poučení k celému sporu o to,
zda je apoštolský stolec (latinsky „sedes“) uprázdněný, či nikoliv.
Může se to zdát, jako zbytečná polemika, ale není.
Katolická Církev je striktně hierarchická celosvětová organizace, ve které
všichni farní kněží kvůli platnému jmenování do farností závisí na platných
diecézních biskupech, a tito biskupové zase závisí na platném papeži kvůli
svému platnému jmenování do diecézí. Aby mohla Církev fungovat, musí skutečně
existovat její hlava a musí být jasně identifikovaná a všeobecně přijímaná.
Samozřejmě se v dějinách Církve identita papeže několikrát zpochybňovala,
zvláště během Velkého západního schizmatu v letech 1378–1417, na jehož
konci existovali nejen dva, ale dokonce tři kandidáti, kteří všichni
prohlašovali, že jsou papežem. Všichni katolíci však věděli, že víc než jeden
papež je pro Církev nanejvýš škodlivý, takže schizma trvalo pouze 39 let.
V tomto sporu je cenné sledovat, jak Církev posuzovala
platnost dotyčných papežů. Na jednu stranu byl papež Urban VII. řádně
zvolen v Římě na papežském konkláve v roce 1378 za obrovského tlaku a
hrozeb, ale byl přijat a uznán za papeže všemi kardinály, kteří jej zvolili. Církev
v něm a v jeho nástupcích spatřuje linii pravých a platných papežů. Na druhou
stranu, o několik měsíců později francouzští kardinálové zvolili francouzského
protikandidáta za papeže Klementa VII., který ustanovil avignonské
papežství v jižní Francii. Církev tuto linii „papežů“ zavrhla jako
vzdoropapeže. Z tohoto příkladu a několika dalších, zejména ve středověku, je
patrné, že pro platnost papeže je litera zákona méně důležitá než absolutní
potřeba, aby Církev měla jedinou, viditelnou, uznávanou a jistou hlavu.
Řehoř VI. si papežský úřad v roce 1045
koupil za velký obnos peněz, takže striktně řečeno byla jeho volba neplatná,
přesto jej Církev vždy uznávala za platného papeže. V roce 1294 papež
Celestýn V. pochybně rezignoval a sporně jej nahradil Bonifác VIII., nicméně
obě události byly „zhojeny u kořene“, neboli se staly platnými až později,
protože byly všeobecně přijaty katolíky, duchovními i laiky. Tato nauka o
události, která byla v dané době nezákonná, ale později se stala legální, Církev
za určitých podmínek uplatňuje na sňatky a papežské volby. Pro papežské volby
platí, že nový papež musí být okamžitě přijat za papeže univerzální Církví. To
byl jistě i případ papeže Františka, když těsně po své papežské volbě, která
měla všechny možné kanonické vady, pozdravil dav z vatikánského balkonu a
shlížel na Svatopetrské náměstí.
Co se týká sporné či pochybné rezignace
Benedikta XVI., názory se mohou lišit a Církev může autoritativně
rozhodnout, co znamenala, až poté, co se konečně vymaní z bezprecedentní krize,
kterou přinesl rozkol katolické autority a katolické pravdy na Druhém
vatikánském koncilu. Na základě realistických zásad, které ve svém článku
vyložil biskup Schneider, se nezdá obtížným dojít k závěru, že rezignace
byla sama o sobě pochybná a v praxi pro Církev škodlivá.
Sama o sobě pochybná , protože Bůh Svou Církev naplánoval jako monarchii, neboli vládu jednoho,
a nikoliv jako diarchii, neboli vládu dvou. Bůh zjevně zamýšlel, aby Jeho
náměstek, neboli zástupce, měl v Římě k dispozici celou aristokracii
oficiálních představitelů, kteří mu pomohou vládnout celosvětové Církvi. Ale
v této aristokracii je nezpochybnitelným jediným králem. A škodlivá
v praxi , protože Benediktovo rozlišování mezi „munus“ (úřadem) pro
sebe a „ministerium“ (službou nebo prací) pro Františka jasně nevylučuje jeho
vlastní další účast na vládě Církve. Kdo však vládl Církvi od Benediktovy
rezignace až do jeho smrti? Benedikt XVI. ne. A když Benedikt XVI.
zemřel, proběhlo papežské konkláve? Ne. František je papežem od roku 2013 až do
současnosti.
Kyrie eleison
(Překlad: D. Grof)