Před více než měsícem zemřel jeden ze čtyř biskupů,
které v roce 1988 vysvětil arcibiskup Lefebvre bez papežova svolení. Bylo to
kvůli fraktuře lebky po pádu ze schodů ve švýcarském semináři v Écône, kde
několik posledních let žil. Jeho Excelenci biskupovi Tissieru de Mallerais bylo
79 let a za svůj dlouhý život prokázal arcibiskupovu Bratrstvu sv. Pia X.
značnou službu. Na památku jeho odchodu z tohoto „slzavého údolí“,
připomeňme v tomto „Komentáři“ s vděčností nás všech vůči němu a s našimi
modlitbami za odpočinek jeho duše alespoň tři z těchto věcí.
Za prvé, když na konci 60. let 20. století arcibiskup zahájil
první rok plánovaného semináře, opustilo ho na konci roku tolik prvních seminaristů,
že chtěl svůj projekt vzdát jako by neměl žádnou budoucnost. Dva seminaristé ho
přesvědčili, aby se nevzdával, ale zkusil to znovu další školní rok. Jedním byl
Paul Aulagnier, faktický zakladatel stěžejního distriktu Bratrstva ve Francii.
Druhým byl Bernard Tissier de Mallerais, budoucí biskup Bratrstva. Kde by dnes byla
katolická Církev – a svět –, kdyby oni dva nepřesvědčili arcibiskupa, aby
vytrval v tom, co se mělo stát předvojem udržování katolické Tradice v Církvi a
světě, které se zbláznily?
Za druhé, v 80. letech arcibiskup sváděl nesmiřitelný
boj na život a na smrt se zednářskými nepřáteli Církve, kteří pevně drželi
mocenské páky v Církvi, jež jim byly předány Druhým vatikánským koncilem jako
spravedlivý trest od Boha za celosvětové odpadnutí lidstva. Hlavní problém byl věroučný
– spojené omyly náboženské svobody a falešného ekumenismu oba hluboce
podkopávaly veškeré katolické dogma. Arcibiskup se velmi spoléhal na P. Tissiera,
aby objasňoval pravou nauku a jasně ozřejmoval, proč je potřeba za každou cenu
bránit katolickou Tradici zrazovanou modernisty. Inspirace pocházela od
arcibiskupa, ale jeho výkonným nástrojem byl P. Tissier.
A za třetí, v roce 2006 biskup Tissier poskytl
seriózní rozhovor Stephenu Heinerovi, který tehdy psal pro The Remnant ,
americký katolický časopis, který má ve svém archivu jistě dostupný úplný text.
Když si Heiner myslel, že rozhovor uzavřel, biskup namítl, že Heiner vynechal
to podstatné – opět nauku a děsivé věroučné omyly papeže Benedikta XVI.
Z poslední části rozhovoru je zřejmé, že biskup si dal tu práci a přečetl
si, co vlastně P. Ratzinger napsal na začátku své kariéry „teologa“. Kolik
z nás si skutečně dalo tu práci? Abychom byli spravedliví, biskup Tissier
Heinerovi říká, že neví, zda se papež Ratzinger zřekl svého sentimentálního
bláznovství, ale také říká, že v roce 2006 Ratzinger své omyly ještě neodvolal.
Zde je citát ze strany 232–233, přeložený z němčiny z Ratzingerovy knihy Úvod
do křesťanství , která se objevila v roce 1968:
„… některé texty zbožnosti jako by naznačovaly, že
křesťanská víra v Kříž chápe Boha jako Boha, jehož neúprosná spravedlnost
vyžaduje lidskou oběť, oběť vlastního Syna. A my s hrůzou prcháme před
spravedlností, jejíž temný hněv zbavuje poselství lásky jakékoliv věrohodnosti .“
Jinak řečeno, Kříž byl příliš hrozný na to, aby byl
pravdivý, protože Bůh Otec nemůže požadovat tak krutou oběť od Svého milovaného
Syna, neboť taková krutost odporuje novému koncilnímu náboženství „lásky“. To
je čistý a prostý modernismus. Porovnejte, jak sv. Ignác věnuje celý první
týden katolických exercicií tomu, aby účastníci pochopili, jak závažné byly
jejich hříchy. P. Ratzinger dělal z víry šlichtu. Biskup Tissier víru
strážil. Podívejte se na celý rozhovor Tissiera s Heinerem .
Děkujeme vám , Vaše Excelence. Kéž odpočíváte v pokoji.
Kyrie eleison
(Překlad: D. Grof)