S blížícím se koncem roku 2024 vychází 900. vydání
těchto „Komentářů“, které vycházejí jednou týdně od roku 2005. Uprostřed zmatku
v Církvi a ve státě, který se každým rokem zhoršuje, toto výročí oslavíme
dalším pokusem rozebrat na kousky blud modernismu, který napáchal tolik škody
na duších, zejména od 60. let 20. století, kdy se mu podařilo oklamat tolik
vysoce postavených katolických duchovních na katastrofálním Druhém vatikánském
koncilu.
Modernismus uvnitř katolické Církve je omylem, který
spočívá v tom, že se Církev chce přizpůsobit modernímu světu, místo aby se
moderní svět přizpůsobil Církvi. Těsně předtím, než náš Pán Ježíš Kristus
vstoupil na nebe na konci Svého osobního působení na zemi, dal Svým apoštolům
v posledních slovech velmi důležité pokyny: „ Dána je mi veškerá moc na
nebi i na zemi. Jděte tedy, učte všechny národy a křtěte je ve jménu Otce i
Syna i Ducha svatého! A učte je zachovávati všecko, co jsem vám přikázal! A
hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa. “ (Mt. XXVIII, 18–20)
„Veškerá moc na nebi i na zemi“ patří všem třem osobám
všemohoucího Boha, byla však také Otcem svěřena Synovi v Jeho lidské
přirozenosti. Ježíš má tedy Boží autoritu k tomu, aby apoštolům řekl, co
musejí udělat. Říká jim: „ Učte všechny národy .“ Nemají s nimi vést
dialog, ale mají učit „ všechny národy “ včetně Izraele a Saudské Arábie,
a ne pouze některé národy. A mají to být „ národy “, nikoliv pouze duchovenstvo,
což znamená, že politici mají sloužit Církvi svým značným vlivem, aby pomáhali
spasit duše. A poté, co byly duše poučeny o spásných pravdách, mají se jim dát
nadpřirozené svátosti spásy a mají „ zachovávati všecko, co jsem vám přikázal “.
Jinak řečeno mají poslouchat Ježíšovy příkazy, ne jen souhlasit s Jeho
návrhy . A pokud se jim tento program zdá skličující, mají ujištění, že
pokud budou plnit jeho příkazy, budou mít vždy jeho podporu a bude u
nich přítomen – i v roce 2024. Musejí však dělat to, co říká On, a tím je to,
co Církev vždy říkala a dělala, což je katolická Tradice.
Jen letmý pohled na tyto řádky z evangelia sv.
Matouše stačí, aby nám ukázal, jak dobře Náš Pán naplánoval a vybudoval Svou
katolickou Církev. Co se tedy stalo? Církev po dobu tří věků ze svých sedmi
[srov. zde ], tedy po dobu apoštolů, mučedníků a učitelů, vzkvétala až do přibližně
tisíciletého čtvrtého věku, středověku, který se táhl od konce starověkého
světa do začátku novověku, tj. asi od roku 500 do roku 1517, kdy Luther údajně
přibil svých 95 tezí na dveře kostela ve Wittenbergu. V každém případě byl
především zodpovědný za nastartování protestantismu, otce a matky řady
revolucí, které vytvořily moderní svět: naturalismus, racionalismus,
LIBERALISMUS; ekumenismus, komunismus, MODERNISMUS a řadu dalších „ismů“, které
se pokoušely dát znovu dohromady to, co Luther rozbil, tj. Bohem danou
celistvost člověka katolické Církve, ale nedařilo se jim to, protože se
odmítaly vrátit k pravé Církvi katolické Tradice.
Neomodernismus Druhého vatikánského koncilu je jen
poslední v dlouhé řadě těchto subprotestantismů povyšujících člověka na
úkor Boha, jak to jasně prezentuje P. Calderón ve své obdivuhodné knize Prometheus .
Chytrá výmluva spočívala v tom, že všechny předchozí humanismy vedly pouze ke
dvěma světovým válkám, ale katolická Církev se nyní sama chystá vytvořit nový
humanismus, který by člověka povýšil, aniž by ponížil Boha. Marná iluze! V
zájmu „lidské důstojnosti“ se Ježíšovy příkazy musely změnit v lidské souhlasy.
Bůh už neměl mít velení. Co to bylo za boha? Miliony a miliony katolíků v Něj
ztratily víru. Jeho pravá Církev však stále žije, v několika málo duších, které
si zachovávají pravou Víru.
Kyrie eleison
(Překlad: D. Grof)