V těchto „Komentářích“ jsou často zmiňováni Židé
kvůli důležité roli, kterou hrají ve světových a církevních záležitostech. Ve
svém pravděpodobně nejskvělejším ze všech čtrnácti listů jim svatý Pavel věnuje
celé tři kapitoly, IX, X a XI. Protože Židé sehráli ústřední roli při vzniku a
formování katolické Církve, byli první věřící pohoršeni tím, že [Židé] přiměli
Piláta Pontského ukřižovat Krista, a tím, že od té doby odmítají mít
s Kristem cokoliv společného, což, až na vzácné, ale ušlechtilé výjimky,
trvá dodnes. Jejich žalobci budou vlastně říkat, že od ukřižování Krista chtějí
ovládnout svět pro Antikrista, a že v naší době se tomuto cíli blíží víc
než kdy dřív, což je bezpříkladné neštěstí pro celý svět. Židé však odpoví, že
všechna taková obvinění pocházejí pouze z nenávisti k Židům neboli
„antisemitismu“.
Kde je pravda? Židé byli hlavní překážkou v misi
svatého Pavla, který chtěl šířit katolickou Církev všude, kde mohl, aby
zachránil duše pro věčnost. Proto je tak často zmiňuje ve svých epištolách, a
ne vždy příznivě – viz zvláště I Tes. II, 14–16. Ale každá jejich zmínka ze
strany sv. Pavla je částí Písma svatého a tudíž, jak učí katolická Církev,
jsou tyto zmínky v první řadě Božím slovem a teprve v druhé řadě
slovem jejich lidského autora.
Z toho plyne, že obviňovat sv. Pavla z
„antisemitismu“ znamená obviňovat samotného Boha, že je „antisemitský“. Ať už
to slovo znamená cokoliv, jeho význam je ošklivý. Bůh je však Pravda sama (Jn
XIV, 6) a v žádném případě není ošklivý. Proto cokoliv sv. Pavel říká o
Židech, je pravdivé, a nikoliv „antisemitské“.
Jestliže tedy chceme vědět, co si myslet o Židech, a
obrátíme se za tím účelem k Písmu svatému, abychom objevili, co si o
nich myslí Bůh , nemůžeme udělat nic lepšího, než se obrátit na sv. Pavla,
který s nimi měl takovou přímou zkušenost ve svém apoštolátu. Když se obrátíme
ke sv. Pavlovi, najdeme v těchto třech kapitolách Listu Římanům
jeho nejplnější vyjádření problému, který představují. Ne že by svatý Pavel
mluvil hlavně z hořkosti ze své apoštolské zkušenosti s nimi, naopak…
V epištole jako celku jsou tyto tři kapitoly
vloženy mezi dogmatickou nauku kapitol I až VIII a morální nauku kapitol XII až
XVI. V kapitole IX sv. Pavel představuje Pravý Izrael, duchovní Izrael,
sestávající z těch duší Židů i Nežidů, které jsou před Bohem ospravedlněny
svou vírou v Ježíše Krista. Byl jen předznamenán tělesným Izraelem, který
zahrnoval jen málo duší, jež nebyly židovského původu. Od doby Mojžíše měl
tento Izrael 1 500 let výlučný chrám, kněžství a oběť jediného pravého
Boha, ale konečným záměrem Božím byla příprava celého lidstva na katolický
chrám, kněžství a oběť, které přijdou s duchovním Izraelem, katolickou Církví.
V kapitole X sv. Pavel představuje falešný Izrael
sestávající z Židů, kteří slyšeli a pochopili Evangelium Ježíše Krista,
ale odmítli ho. Nemají zájem o tento duchovní Izrael otevřený celému lidstvu,
kde již nebudou mít výsadní a výlučný přístup k pravé bohoslužbě jediného
pravého Boha. Uslyší tedy Evangelium Ježíše Krista, ale odmítnou jej a místo
toho Ho ukřižují.
Kapitola XI představuje tři důvody, proč Boží
Prozřetelnost dopustila takovou nevěrnost Židů: za prvé je pouze částečná ,
protože někteří Židé v průběhu věků budou nejlepšími katolíky, jak to Bůh
chtěl; za druhé, tato nevěrnost bude užitečná k tomu, aby Židé
žárlili a Nežidé se pokořili; a za třetí, tato nevěra bude jen dočasná ,
protože Židé se obrátí před koncem světa.
Nakonec Žid (nebo Nežid), který Boha odmítá, pouze
uplatňuje svou Bohem danou svobodnou vůli, ale svatý Pavel ze své strany končí
tyto tři kapitoly krátkým chvalozpěvem na tajemné a nevyzpytatelné cesty Boží.
Kyrie
elesion
(Překlad: D. Grof)