Takzvané
hnutí „Odporu“ uvnitř dnešní katolické Církve je z lidského hlediska ubohá
záležitost, ale vzhledem k bezprecedentnímu stavu chaosu, v němž se
dnes Církev a svět nacházejí, může jít o Boží vůli. Pokud řekneme, že tento
„Odpor“ sestává z volného a nestrukturovaného sdružení kněží, kteří
povětšinou přišli z Bratrstva sv. Pia X. a odešli z FSSPX
z vlastní vůle nebo byli vyloučeni jeho představenými, protože se
neshodovali s přesměrováním Bratrstva na jeho generální kapitule
v roce 2012, pak se můžeme ptát, čeho tito „odporující“ kněží od roku 2012
dosáhli.
Lidsky
řečeno, je odpovědí to, že nedosáhli mnoho. Normálními rysy jakékoliv katolické
organizace jsou struktura, představení a podřízení, vnitřní poslušnost vůči
těmto představeným a vnější poslušnost vůči místním katolickým autoritám a
Římu. A zdá se, že doteď kněží „Odporu“ žádnou z těchto věcí nedosáhli,
jak na to jeho nepřátelé nezapomínají poukazovat. „Odpor“ se ani nemůže
chlubit, že se mu daří přesvědčit mnoho duší, že má skutečné řešení na
problémy, které Novocírkev a Novobratrstvo nechávají nevyřešené. Mnoho duší může
být po nějakou dobu přitahováno k „Odporu“ díky argumentům Pravdy, které
prezentuje, ale již méně duší zůstává natrvalo, často kvůli zdánlivému
nedostatku autority za těmito argumenty. Katolíci potřebují svého katolického
papeže a mnozí, kteří jsou bez něj destabilizovaní, následují jeho stín.
Jestliže se
tedy na „Odpor“ nebere ohled, pokud jde o principy, a sotva je následován,
pokud jde o praxi, k čemu je? Zde jsou dva citáty z umučení Našeho
Pána. Farizeům, kteří Jej kárají za hluk, který dělají Jeho učedníci, říká:
„Pravím vám: »Zmlknou-li tito, kamení bude volati.«“ (Lk XIX, 40) „Odpor“ je
pošlapáván jako kameny na ulici, ale volá, aby kamenům ušetřil námahu! A
Pilátovi Pontskému, který se Jej ptá, jestli je král, odpovídá: „Já jsem se
k tomu narodil, a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě.
Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“ (Jn XVIII, 37) „Odpor“ říká
životně důležitou pravdu, kterou jíž neříká FSSPX, například, že současní
oficiální římští představitelé ztratili Víru.
Zde je, co o
tom píše jeden člen „Odporu“. Lze si přát, aby tu bylo mnoho dalších členů,
kteří by realitu viděli tak jasně. Jinak riskují, že budou hrát dětské hry
podobně jako účastníci kapituly FSSPX v roce 2012 – a 2006 a 1994…
Ve
skutečnosti nemůže být člověk „optimistický“, pokud jde o to, co se zde děje,
buď s ohledem na určitého kněze konkrétně, nebo s ohledem na „Odpor“
obecně. Ďábel pracuje dvojitý přesčas, aby strhnul poslední bašty Tradice.
Musíme prosit Boha, abychom si zachovali chladnou hlavu.
Nicolás
Gómez Dávila (1913–1994) by řekl: „Protože vše, co se dnes buduje,
automaticky přechází k nepříteli, doufejme, že než něco vybudujeme,
přinese nám čas materiály, které se nezpronevěří.“ Kéž nám Bůh dá
trpělivost, zdravý rozum a dobrou náladu.
Jinými
slovy, jako přešla oficiální katolická Církev k nepříteli na Druhém
vatikánském koncilu, jako přešlo k nepříteli Bratrstvo sv. Pia X. na své
generální kapitule v roce 2012, tak existuje i možnost, ne-li
pravděpodobnost, že „Odpor“ jako další přejde k nepříteli, i když to stěží
může nastat oficiálně, protože „Odpor“ má v sobě tak málo oficiálního.
Člověk se může ptát, zda právě to není důvod, proč Pán Bůh dovolil, aby „Odpor“
vznikl s tak nepatrnou strukturou či organizací.
V každém
případě pochvala tomuto kolumbijskému filozofovi, který nikdy nenavštěvoval
žádnou „univerzitu“. A pochvala členovi „Odporu“, který jej cituje. Ani jeden
z nich nehraje dětské hry.
Jak říká sv.
Pavel: „…když však jsem se stal mužem, odložil jsem, co bylo dětské.“ (1 Kor.
XIII, 11) Lze se ptát, zda tu ještě zbyli nějací muži.
Kyrie eleison
(Překlad: D. Grof)