Autorem
následujícího dlouhého citátu je dospělý muž se svou vlastní malou firmou
v Londýně, jehož rodina od Boha obdržela velké milosti, jakmile sám
reagoval na zvláštní milost z nebe a sám začal jednat jako katolický otec
rodiny a začal vést katolickou rodinnou modlitbu. V tom, co píše, je
několik lekcí pro poučení: Bůh existuje. Stále působí, zvláště skrze Svou
Matku. Lidská rodina je stále taková, jakou ji naplánoval, a otec rodiny má
stále být jejím vůdcem do nebe. Je přirozené, nikoliv nepřirozené, aby jej žena
a děti následovali. Prvotním nástrojem k obnovení tohoto Bohem daného řádu
v domovech je svatý růženec Naší Paní. Jestliže moderní duše trpí kvůli
nepořádku v domovech, závisí na otci, aby je nasměroval k nebi a
obnovil řád díky své modlitbě, víře a příkladu.
Bylo mi 49 let, byl jsem ženatý a měl šest dětí a
teoreticky jsem byl katolíkem, ale můj katolicismus byl toho druhu, že peklo
není skutečné – prostě jen nebuď Hitler a budeš v pohodě. Pak jsem však – čímž
jsem si jistý – dostal velmi jemnou, ale neoblomnou pobídku od Naší Paní, která
mi měla ukázat, že katolický život, který jsem žil, není dostatečný, protože
peklo je skutečné a já jsem na cestě do něj… Velmi brzy poté jsem navštívil
svou první tradiční latinskou mši krátce potom, co jsem byl spolu s asi čtyřiceti
lidmi na víkendu hovorů s tradičním knězem. Všechny ty hovory stály za to,
darem zde však bylo to, že jsem seděl u oběda s dalšími lidmi,
z nichž skoro všichni byli jako já ve středním věku a byli k tradiční
Víře povoláni později jako já. Většina říkala podobnou věc – Proč trvalo tak
dlouho nalézt pravou Víru? Pomyslel jsem si, že kdybych ji dostal před dvaceti
lety, moje děti by stále byly katolické, chodily na mši atd. Bylo to
hořkosladké setkání.
Cestou domů jsem ženě řekl, že zítra se pomodlím
několik ranních modliteb. Připojila se ke mně. Bez nějakého plánování jsem si
našel krátkou novénu k svatému Josefovi a poprosil o pár požehnání od
svého patrona. Přečetl jsem si stránku z Evangelia a asi na deset minut
jsme si v tichosti sedli před sochu Naší Paní. Toho večera jsem si asi
v 19 hodin kleknul v obývacím pokoji a modlil se růženec. Moje žena,
která pokojem procházela, se ke mně přidala.
Další ráno jsem se se svou ženou pomodlil stejné ranní
modlitby a přidaly se dvě děti (bylo jim 14 a 15 let). A podobně se
v obývacím pokoji večer shromáždily všechny děti na růženec. Nevzpomínám
si, že bych jim to oznámil nebo je požádal, aby se přidaly. Pokud si dobře
vzpomínám, myslím si, že jsem jen těm, co seděly v kuchyni, řekl, že se
budu ve vedlejším pokoji modlit růženec. Odešel jsem, abych tak učinil a ony se
všechny přidaly. Další ráno se všech pět ze šesti dětí žijících doma (nejstarší
bylo v internátní škole) objevilo a přidaly se k ranní modlitbě. A od
té doby to tak v podstatě zůstalo. Nikdy jsme nepřerušili růženec. Život rodiny
předtím a potom je tak odlišný, že jsem došel k závěru, že Naše Paní do
našeho domu vpustila Milost.
Jak se tento řád dostal do našeho domova? Začalo to
tím, že jsem chtěl spasit svou duši, a proto jsem vedl veřejnou rodinnou
modlitbu a pak růženec. Moje žena docela přirozeně následovala svého manžela a
pak našeho příkladu následovaly děti, aniž by jim to jejich rodiče přikazovali.
Zpozoroval jsem, že jsem je strhnul s sebou a že sdílejí mou úlevu, když
jsem věděl, že nebe, peklo, smrt a soud jsou skutečné a máme podle toho jednat.
Můj nejstarší syn (19) nyní vážně přemýšlí o kněžství a moje nejstarší dcera
chce odejít z univerzity v Cambridge, kde, jak říká, jen „rozdává
rány v uspořádání vytvořeném pro muže“. Namísto toho se chce „nakonec
naučit dovednosti užitečné pro manželství a mateřství“. Druhá dcera (18)
plánuje cestu po klášterech ve Francii, protože cítí, že ji volá klášterní
život. Zaručuji, že před třemi lety by žádné z těchto dětí takto
nepřemýšlelo. Všechno je to zázrak Milosti.
Proč moje
rodina? Jak řekl Augustin: Nemám ponětí. Ale jak řekl Augustin: Něco bych
s tím měl dělat!
Kyrie
elesion
(Překlad: D. Grof)