BLAHOBYT? MĚJTE SE NA POZORU!
Jestliže je
bezbožnost velkou epidemií, kterou nyní trpí svět, je jedním z léků četba
nejen Nového zákona Písma svatého, ale také Starého zákona, protože hlavním
autorem obou zákonů byl jeden a tentýž Bůh (používající lidské autory jako
nástroje) a oba takříkajíc utvářejí Jeho jedinou autobiografii. Jeho
nepřátelé se snaží vrazit klín mezi spravedlnost Jehovy ve Starém zákoně a
milosrdenství Ježíše v Novém zákoně, ale Jeho přátelé nemají problém
ukázat, jak je jeden a tentýž vtělený Bůh implicitní ve Starém zákoně a
explicitní v Novém zákoně. Nicméně je jistě pravdivé říct, že Jehova je
v popředí Starého zákona, zatímco Ježíš je v popředí Nového zákona.
Jestliže tedy lze také říct, že současná celosvětová bezbožnost nespočívá ani
tolik v odmítnutí Krista jako v materialistickém popření samotné
existence Boha (Jehovy), pak bychom měli mít zájem poznat Starý zákon, kde
Jehova takříkajíc hřímá na každé stránce. Vezměte si například tuto pasáž z
Deuteronomia VIII, 11-20:
[11] Varuj se bedlivě zapomenouti někdy
Hospodina, Boha svého, a zanedbávati jeho přikázání, ustanovení a práv, která
ti dnes dávám, aby – až se zasytíš, až nastavíš pěkných domů a budeš
v nich sídliti, až budeš míti stáda skotu a bravu, stříbra a zlata, a
všeho hojnost, – aby se nepozdvihlo srdce tvé, že bys nebyl pamětliv Hospodina,
Boha svého, který tě vyvedl z Egypta, z místa otroctví, a vedl tě
pouští veliké a hrozné, – na té byli hadi, jejichž dech pálil, a štíři a
žíznivci, kde nebylo dokonce žádných vod, – který vyvedl (ti) potoky ze skály
přetvrdé, a krmil tě na poušti mannou, které otcové tvoji neznali, který zkrušiv
a pozkoušev tě, konečně se nad tebou smiloval – a
[17] aby sis nemyslil: „Má síla a moc ruky mé
toto všecko mi učinila.“ Ale pamatuj na Hospodina, Boha svého, že on tě sílil,
by dostál úmluvě své, na kterou otcům tvým přísahal, jak je dnes patrno. Zapomeneš-li
však Hospodina, Boha svého, a budeš-li choditi za bohy cizími, ctíti je a
klaněti se jim, – hle, nyní ti předpovídám, že úplně zahyneš. Jako hodlá
Hospodin zahladiti národy při tvém příchodu, tak zahynete i vy, nebudete-li
poslušní hlasu Hospodina, Boha vašeho.
Takřka celá
tato kniha je naplněna posledními instrukcemi velkého Božího muže, kterým byl
Mojžíš. Vyvedl Izraelity z Egypta skrze Rudé moře, skrze čtyřicet let na
poušti a nyní jsou na pokraji vstupu do Zaslíbené země, do níž on sám nevstoupí.
Protože mu je sto dvacet let a brzy umře, dává Izraelitům své úplně poslední
instrukce. Přečtěte si celé Deuteronomium, abyste viděli, jak ohromnou starostí
je zabránit Izraelitům, aby se odvrátili od Boha poté, co jim Bůh dal výsadu
zvláštního poslání přípravy příchodu Spasitele světa. Znovu a znovu je Mojžíš
varuje, jak budou Bohem potrestáni, pokud budou nevěrní, ale jak jim Bůh zvlášť
požehná a bude je chránit, pokud budou věrní. V pasáži výše Mojžíš varuje
před konkrétním nebezpečím materiálního blahobytu , který způsobí, že
zapomenou na Pána, svého Boha.
Nyní
aplikujte Mojžíšovo varování na Nový zákon. Od smrti Našeho Pána na Kříži, což
ustanovilo Nový zákon, katolíci vědí, že jsou skutečným Božím lidem díky víře a
že to již nejsou Izraelité díky svému původu. Cožpak katolíkům v průběhu
víc než dvoutisícileté historie nebylo Bohem svěřeno, aby všechny národy světa
přivedli k víře v Krista? Cožpak, když byli věrní, nešířili široko
daleko křesťanství? Ale od konce středověku začali být nevěrní, což vyvrcholilo
na Druhém vatikánském koncilu, v procesu odvrácení se od duchovních
k materiálním věcem, a to přineslo celosvětový a bezprecedentní materiální
blahobyt. Nikdy předtím totiž nebylo tolik lidí tak dobře nasyceno, tak dobře
nebydlelo a nebylo tak dobře materiálně zajištěno. Kde však je Pán, jejich Bůh,
v jejich životech? Prakticky nikde. A kde jsme namísto toho my? Na pokraji
jaderného Armagedonu. Bože, smiluj se!
Kyrie
elesion
(Překlad: D. Grof)