OTÁZKY OHLEDNĚ FATIMY
Jeden čtenář
poslal několik otázek, které jej zajímají, a týkají se zjevení Naší Paní ve
Fatimě v roce 1917.
1) Pokud víme, významní anglicky hovořící katolíci
Evelyn Waugh – si zjevně takřka nevšimli velmi důležitých zjevení ve Fatimě.
Existuje pro to vysvětlení?
Současní
lidé, což zahrnuje i katolický klérus, se především rodí v materialismu
a racionalismu a jsou v něm vychováváni, což znamená, že vše, co není
jen materiální nebo co přesahuje lidské síly rozumu, sotva berou vážně. Nebeská
zjevení jako jsou zjevení Naší Paní ve Fatimě, jsou však v podstatě
duchovní, nikoliv materiální, a dalece přesahují pouhý lidský rozum, pokud jde
o jejich zdroj či obsah. Z toho vyplývá, že jen nemnozí „seriózní“
obyvatelé dnešního světa dokonce i z řad duchovních mají sklon brát
„zjevení Naší Paní“ vážně. Cožpak si Ona sama mezi dvěma světovými válkami
nestěžovala, že dokonce i dobré duše nevěnují pozornost Jejímu fatimskému
poselství? A cožpak samotní duchovní po druhé světové válce nepřichystali Druhý
vatikánský koncil, aby změnili Boží náboženství, a cožpak se od roku 1960
nesnažili zadusit tu Fatimu, která hovořila ve prospěch pravého náboženství? A
jestliže takový příklad dávali duchovní, je překvapující, že i dobří laici
opomíjeli Fatimu?
2) Mimo to, jestliže jsou další mariánská
zjevení po Fatimě, jako jsou údajně Garabandal a Akita, skutečně
z nebe, proč jejich poselství výslovně neodsuzují tak ohromné hrozby pro katolickou
víru jakou jsou nová mše a Novocírkev, tj. koncilní církev?
„Omne malum
a clero“, říká staré anglické církevní rčení – všechno zlo pochází od kléru.
Není to celá pravda, ale je to hodně pravdivé až zpět k Jidášovi
Iškariotskému. V celých dějinách Církve jsou hlavní příčinou zla ve světě
a v Církvi špatní kněží, a je třeba odpovídajícím způsobem varovat duše.
Jestliže chce Naše Paní varovat duše před kněžími, kteří činí zlo, musí udržet
křehkou rovnováhu mezi odsuzováním těch, co činí zlo, a ochraňováním kněžstva
Jejího vlastního Syna před další újmou. V Garabandalu například řekla, že
„Eucharistie se zanedbává“, což do velké míry uhodilo hřebíček na hlavičku,
aniž by se obvinil jakýkoliv konkrétní kněz. V roce 1965 ale také zašla
tak daleko, že řekla: „Mnozí kardinálové, biskupové a kněží jsou na cestě do
záhuby a berou s sebou mnoho duší.“ Cožpak by varování pro rok, kdy se
končil Druhý vatikánský koncil, mohlo být jasnější a přesnější? Problémem není,
že Ona nehovoří. Problémem je, že kněží Novocírkve především nechtějí slyšet.
3) Nová mše je však hrůza – jak to, že před ní
výslovně nevaruje, pokud je to skutečně Ona?
Mějte na
paměti, že existuje nevyvratitelný důkaz, že stále existují eucharistické
zázraky způsobené Bohem u Hostií konsekrovaných na nové mši knězem, který byl
vysvěcen v novém ritu biskupem vysvěceným v novém ritu. Vyhledejte si
na internetu například eucharistický zázrak, který se stal v Sokólce
v Polsku v roce 2008. Chce-li Bůh, abychom uvěřili, dá rozum, že
k tomu poskytne nezbytný důkaz. Abychom takový důkaz posoudili, dal nám
rozum, nikoliv emoce. Prostřednictvím takových zázraků musí Bůh dokonce i dnes
chtít varovat Své pastýře před tím, co dělají špatně, a znovu ujistit Své ovce
o tom, jak je nadále sytí dokonce i novou mší. Jak by Naše Paní mohla
přímo odsoudit to, co se Její Boží Syn ještě uráčil použít k nasycení
duší?
4) Když tato zjevení selhala v odsouzení
takových nebezpečí pro Víru, může to naznačovat, že nejsou pravá?
Ne. Pravost
je otázkou pravdy, pravda je otázkou důkazu, který předchází dokonce i soudu
Církve, ačkoliv by takové schválení Církví mělo být velkou pomocí pro
rozpoznání pravdy. Schválení Církví však netvoří pravdu. Pro katolíky to pouze
(obvykle) vytváří bezpečný předpoklad pravdy.
Kyrie
elesion
(Překlad: D. Grof)