Pokud „Odporem“ chápeme ono volné uskupení, které sdružuje katolické kněze a laiky,
kteří chtějí zachovat víru a mravy tradičního katolicismu před jejich podstatným
narušením ze strany moderního světa prostřednictvím Druhého vatikánského
koncilu a žít podle toho, jaké jsou pak jeho vyhlídky v právě
přicházejícím novém roce? Na pohled tyto vyhlídky nejsou zářné, protože se zdá,
že ďábel díky covidovému nesmyslu vítězí v boji o kontrolu nad naším
světem. Ve skutečnosti zářné jsou, protože pokud „Odpor“ zatím přežívá, může to
být jenom proto, že mu Bůh poskytuje nutné minimum milostí pro přežití
v souladu se Svým slibem, že se Svou Církví bude až do konce světa. A
tento slib stále platí. (Mt. XXVIII, 20)
Jaké však
jsou ty principy, díky kterým hnutí „Odporu“ (nebo „Věrnosti“, jak je také
nazýváno) začalo existovat a stále existuje? Většina kněží, kteří by řekli, že
do tohoto hnutí patří, jsou bývalí kněží Bratrstva sv. Pia X., kterým se
nelíbila politika, kterou oficiálně přijímalo od generální kapituly v roce
2012. Tato politika byla charakterizována určitým druhem shovívavosti vůči
církevním vládcům v Římě a vůči rozhodnutím Druhého vatikánského koncilu,
který tyto vládce formoval. Arcibiskup Lefebvre, zakladatel Bratrstva, ji nikdy
vůči nim neprokazoval.
A co je
špatného na tom, aby katolíci vykazovali shovívavost vůči církevním vládcům?
Cožpak katolíci nemají povinnost prokazovat úctu a poslušnost vůči oficiálním
představitelům Církve a zvláště papeži? Ano, to je skutečně obvyklé pravidlo,
je zde však jedna výjimka, a to, když je ohrožována katolická Víra. Ta je
bohužel vážně ohrožována nejtypičtějšími dokumenty Druhého vatikánského koncilu
(1962–1965), mezi jinými například Lumen
Gentium , Unitatis Redintegratio , Gaudium et Spes a Dignitatis Humanae . A jak řekl arcibiskup na sklonku svého života,
horší než závažné, ale jednotlivé omyly v těchto koncilních dokumentech,
je všeobecný subjektivismus, jímž jsou všechny prodchnuty. Jinak řečeno, ono
zmatení myšlení, díky kterému člověk klade své subjektivní pocity před
objektivní pravdu. Jestliže však neexistuje žádná objektivní pravda, jak může
existovat pravý Bůh? Druhý vatikánský koncil ve 20. století doširoka otevřel
dveře pro Pačamamu.
Neukazuje
však papež (nebo přinejmenším zdánlivý papež) Bergoglio zvláštní shovívavost
vůči Bratrstvu sv. Pia X.? To je, jak říká arcibiskup Viganò (kdysi ve Vatikánu
číslo 11) pouze trik z jeho strany, aby Bratrstvo navnadil k opuštění
nezávislého jurisdikčního statutu na oficiální hierarchii Církve, který
arcibiskup Lefebvre Bratrstvu tak pečlivě zajistil, ale který, jak se zdá,
chtějí jeho současní vůdci stále vyměnit za plné oficiální přijetí ze strany
zdánlivé církevní autority. Přesto přesně v tuto chvíli musí tito vůdci
připustit, že je to pouze neoficiální status Bratrstva, který jej chrání před
kladivem apoštolského listu Traditionis
Custodes , které nyní drtí všechny ostatní tradiční komunity, jež se snaží
zachovávat pravou mši, ale zároveň chtějí respektovat nepravdivou autoritu
těchto Římanů.
Ochrana této
Pravdy, kterou je katolická Víra, bez níž nemůže být nikdo spasen (Žid. XI, 6),
byla posláním a silou a slávou arcibiskupa a jeho původního Bratrstva sv. Pia X.
Tato síla byla podkopána a sláva pošpiněna během posledních deseti let byť i
jen stínem kompromisu s nevěrnými církevními autoritami. Toto poslání však
zůstalo a zůstává po celý nový rok, dokud Hospodin nepostaví papeže zpátky na
nohy. Mezitím (tzv.) „Odpor“, stejně jako každý věrný zbytek v průběhu
věků, nepotřebuje žádné velké počty, žádné významné postavení, žádné oficiální
schválení, ale aby zachránil kameny od toho, že budou muset volat (srov. Lk.
XIX, 40), potřebuje od svých stoupenců věrnost pravé Víře a docela dobře může
v určité fázi potřebovat i mučedníky.
A tak když
katolíci upnou své oči k nebi a budou se vážně, tiše a vytrvale modlit,
je-li to možné patnáct tajemství růžence každý den, nemohou rok 2022 využít
lépe. Šťastný nový rok!
Kyrie Eleison
(Překlad: D. Grof)