JÓBŮV PROBLÉM
Starý zákon
je studnicí pokladů, protože každá z jeho 46 knih je z definice
Tridentského koncilu Slovem Božím. Aby se definoval vztah mezi Starým a Novým
zákonem, bylo správně řečeno, že Nový zákon leží skrytý v rámci Starého
zákona, zatímco Starý zákon se stává na pohled jasným až v Novém zákoně.
Není zde tedy žádný rozpor mezi oběma zákony, ani mezi Bohem Starého zákona a
Bohem Nového zákona (jak mají pokušení si někteří lidé myslet), ani mezi
naukou Starého a Nového zákona. Starý zákon je prostě naplněn v Novém
zákoně.
Proto nám
Starý zákon může mnoho dát v této krizi novozákonní Církve, která se blíží
ke svému konci v lidských dějinách s koncem světa. Tento konec totiž
skutečně nebude bez mnohého lidského utrpení nevinných, což je problém utrpení
v jeho nejakutnější formě, a je ústředním tématem dvacáté knihy Starého zákona,
Knihy Jób. Tyto „Komentáře“ ve svých třech samostatných vydáních představí Jóbův
problém, jeho trpělivost a řešení. Nejprve problém.
Problémem
je, že Jób je zcela nevinný a poctivý člověk, velmi úspěšný majitel půdy
s velkou rodinou s deseti dětmi a značným majetkem s tisíci
hospodářských zvířat. Kromě toho má velkou zbožnost a oddanost vůči Bohu. Přesto
bylo způsobeno, aby intenzivně trpěl, aniž by věděl proč. Nejprve jej útoky
zvnějšku na jeho majetek a děti zcela připraví o obojí. Jeho jedinou reakcí
však je, že žehná Bohu. Jeho vlastními vznešenými slovy: „Nahý vyšel jsem
z lůna své matky, a zas nahý se tam vrátím. Hospodin dal a Hospodin vzal,
jak se mu líbilo, tak se stalo, buď jménu Hospodinovu žehnáno!“ Ale pak, jako
by netrpěl dost, byl napaden on sám odpudivými boláky od paty nohy až po
temeno, takže se omezoval na to, že je seškrabával střepinou. Jeho žena jej
pokouší, aby si ulevil tím, že bude Bohu zlořečit, ale on opět reaguje
s výjimečnou zbožností: „Jako jedna z šílených žen mluvíš! Dobré-li
věci jsme brali z ruky Boží, proč bychom nechtěli přijímati zlých?“ – Vzpomeňme
si na tento obdivuhodný Jóbův příklad a jeho ušlechtilá slova, až nám
v příštích několika letech budou nebesa burácet u uší!
To, co Jób
nevěděl, ale co nám vypravěč Jóbova příběhu řekl v oněch prvních dvou
kapitolách této knihy, bylo, že jeho úděsná trápení, která byla zjevně
nezasloužená, skutečně pocházela od Boha z jakési bitvy mezi Bohem a Satanem.
Když se Satan jednou objevil před Bohem, Bůh se zeptal, jestli někdy viděl
takovou zbožnost jako u Jeho služebníka Jóba. Satan odpověděl, že je to
kvůli zvláštní Boží ochraně pro Jóba, ale kdyby ho jen Bůh přestal chránit, Jób
by v utrpení Bohu zlořečil jako kdokoliv jiný. Bůh pak dal Satanovi
dovolení způsobit Jóbovi utrpení ve všem, co mu patřilo, ale ne jeho osobě.
Tehdy Jób ztratil svou rodinu a všechen svůj majetek, ale neřekl proti Bohu ani
slovo. „Vidíš?,“ řekl Bůh, když se před Ním Satan znovu objevil. „Ó,“ odpověděl
Satan, „jen jej nech trpět osobně a uvidíš, že Ti bude zlořečit.“ Bůh pak dal
Satanovi dovolení udělat to nejhorší proti osobě Jóba, ale ne mu vzít život, a
tehdy byl Jób postižen nesnesitelnými boláky od hlavy k patě, což jej
omezilo na lidskou trosku sedící na smetišti, která se trápila nad tím, co
mohla udělat, že si zasloužila takové utrpení za utrpením. Příběh pokračuje
Jóbovou trpělivostí.
Mezitím je
v našem covidovém trápení prvním velkým dílkem moudrosti upamatovat se na
to, jak jsou naše životy vhozeny mezi dvě neviditelné moci v jejich boji o
naše neviditelné duše, kdy se nás Satan se vší svou mocí snaží stáhnout dolů do
pekla a Bůh dělá vše, co může, aniž by nám vzal naši svobodnou vůli, aby nás
vzal s sebou do nebe, kde bychom se navždy těšili blahoslavenému patření na
Něj. Všemohoucí Bůh by mohl snadno zrušit veškeré Satanovy snahy, pak by však
Jeho nebe bylo zaplněno roboty, a to není tím, pro co Stvoření zamýšlel. Čtěme
tedy mezi řádky covidového nesmyslu a rozpoznejme působení spravedlivého a
milujícího Boha, který nás chce dostat do nebe. Na rozdíl od Jóba jsme si my
svým celosvětovým opovrhováním Jeho samotnou existencí zasloužili svůj
celosvětový nesmysl.
Kyrie Eleison
(Překlad: D. Grof)