SVĚDECTVÍ O RŮŽENCI
Narodil jsem
se v roce 1958 a do roku 1988 jsem žil ve svém rodném Polsku. V roce
1988 jsem emigroval do USA a od té doby žiju tam. S každodenní modlitbou
růžence jsem začal 5. ledna 2009 v kostele ve Phoenixu, který
vedou otcové z FSSPX, kdy jsem – poprvé za 38 let – navštívil mši všech
časů a od té doby je tridentská mše jedinou mší, kterou navštěvuji. Knězem,
který tuto mši sloužil, byl otec Burfitt z FSSPX, což je horlivý kněz,
který mi významně pomohl s návratem k Bohu.
Moje
každodenní modlitba růžence tedy začala s návratem k tridentské mši a
ke katolické Tradici. Bylo to v době růžencového křížového tažení, které
vyhlásil biskup Fellay za zasvěcení Ruska Neposkvrněnému Srdci Panny Marie a já
jsem se ho horlivě účastnil. Když toto růžencové křížové tažení skončilo,
prostě jsem dál pokračoval v každodenním růženci, který se díky Boží
milosti stal mou druhou přirozeností. Když jsem kromě toho intenzivně studoval
situaci v Církvi, roli Druhého vatikánského koncilu, některá poslední
zjevení Naší Paní ( La
Salette , Fatima , Akita
a další) a zvláště když jsem uposlechl Její vytrvalé požadavky na každodenní
modlitbu růžence a splnění pobožnosti pěti prvních sobot, uvědomil jsem si, že
na to jako katolík musím reagovat.
V Gietrzwaldu
při jednom z mála uznaných mariánských zjevení v Polsku 30. června
1877 se Justyna, třináctileté děvče, jako na jednu z prvních otázek Naší
Paní zeptala: „Co chceš, Svatá Panno Maria?“ Odpověď, kterou dostala, byla:
„Chci, aby ses denně modlila růženec.“Naše Paní má navíc pro nás Poláky čestný
titul Královna Polska. Ona je naší Královnou! A vždy jí byla! Jak by tedy šlo
odmítnout požadavek naší Královny? – Nemožné!
Jak
každodenní růženec změnil můj život? Významně. Dokonce bych řekl, že „změnil
doslova vše“ – můj každodenní rozvrh, můj způsob myšlení, můj duchovní život.
Změnily se mé priority i chování. Svatý růženec je nyní neoddělitelnou částí
mého života a ovlivňuje ho způsobem, jaký bych předtím nečekal. Dává mi vnitřní
mír a odstup od světských věcí. Jsem přesvědčen, že mi pomáhá lépe ovládat své
neřesti a slabosti. Směruje mé myšlenky, mé touhy, mé zájmy k nebeským
věcem, ke konečnému katolickému cíli, kterým není nic menšího než nebe. Zvláště
jsem si všimnul, že modlitba růžence mi také dává sílu v našem každodenním
duchovním boji s pokušeními, se všemi těmi zlými věcmi, jež nás obklopují
v našem čím dál bezbožnějším světě. Jsem si jistý, že je to Naše Paní, Prostřednice
všech milostí, která mě tak štědře podporuje milostmi, jež potřebuji.
Nastaly také
některé bolestné změny v mém životě způsobené návratem k pravé mši a k Tradici
včetně tradičního svatého růžence. Je faktem, že někteří z mých nebližších
katolických přátel a členů rodiny tento můj návrat nepřijali. Někteří
z nich mě dokonce nazývají „schizmatikem“. Zpočátku to pro mě bylo docela překvapením,
ale teď už jsem si na to zvyknul. Pořád se snažím, jak jen umím, abych je
osobně ovlivnil katolickou pravdou, spoléhám se však spíše na nadpřirozené
prostředky jako jsou modlitba a oběti a doufám, že se jednoho dne vrátí ke
zdravému rozumu a navrátí se k Tradici.
Před třemi měsíci
mi můj starší syn řekl, že se po mnoha letech, kdy opustil Církev, navrátil a pravidelně
teď navštěvuje mši všech časů. Jaká radost, když jsem to uslyšel!
Modli se
dál, řekl jsem si, je to jen otázka času… Královno posvátného růžence, oroduj
za nás!
Kyrie
Eleison
(Překlad: D. Grof)