Pokud jde o List Římanům, dostáváme se ke třetí a
poslední ze tří úplných kapitol sv. Pavla, které mají Nežidům vysvětlit,
jak je možné, že tolik příslušníků starozákonního vyvoleného plemene v té
chvíli vyvolává pohoršení tím, že odmítají Nový zákon. Sv. Pavel se na
svých vlastních misijních cestách opakovaně setkával s prudkým odporem vyvoleného
plemene, takže dobře věděl, jak špatně se mohou chovat. Viz I Tes. II, 14–16,
kde říká, že „Bohu nejsou milí“ a „na všechny lidi nevraží“, ale nakonec „na ně
přišel Boží hněv“. Sv. Pavel by se jejich poslednímu a nejkrutějšímu „sekání
trávníku“ v Gaze vůbec nedivil.
V XI. kapitole Listu Římanům však není žádná
taková stopa „antisemitismu“ (jak se tomu vyvolené plemeno rozhodlo říkat, čímž
myslí, jakoukoliv opozici vůči čemukoliv, co jejich plemeno dělá nebo říká). Svatý
Pavel možná tušil, že jakékoli takové připomenutí jejich zločinů by nežidovské
čtenáře jeho listu jen ještě více odvrátilo od pochopení nevěry, kterou Židé
spáchali, když odmítli Krista. Místo toho uvádí tři hlavní důvody, proč Boží Prozřetelnost
mohla tuto nevěru dopustit. Za prvé (1–10), je jen částečná ; za druhé
(11–24), je velice užitečná a za třetí (28–32), je pouze dočasná .
Tím, že Pavel pozvedá své čtenáře na mnohem vyšší úroveň, než jsou židovské
zločiny, připravuje si cestu k zakončení svých tří kapitol, IX. až XI., krátkým
chvalozpěvem na slavné tajemství nevyzpytatelných Božích cest (33–36).
Bůh tedy sám Svůj starozákonní lid neodmítl, protože
v každé generaci existuje zbytek Židů spasený prostřednictvím milosti. Sám
sv. Pavel má židovský původ a když Židé skutečně konvertují ke Kristu, mohou
z nich být vynikající katolíci, protože se na rozdíl od nežidovských
konvertitů takříkajíc vracejí domů. Vyvolená menšina Židů tedy dosáhne svého
nebeského cíle, i když je velká většina zaslepená (1–10).
Za druhé, nevěra Židů je velice užitečná, protože
konverze Nežidů má vyvolat jejich žárlivost, a jestliže jejich odmítnutí Krista
otevřelo cestu ke spáse Nežidům v Boží Církvi, pak jejich návrat
ke Kristu na konci světa bude vzkříšením Nežidů. Navíc základní
židovský vinný kmen (např. Abraham, Izák a Jákob) je stále svatý, i když se z
něj mnozí Židé odštěpili, a tak ať si nežidovští křesťané, kteří jsou pouhými
štěpy na tomto kmeni, uvědomí, že i oni se z něj mohou odštěpit, i když na něj
mohou být znovu naroubováni. V každém případě jsou všichni Nežidé jakožto
křesťané na tomto vinném kmeni závislí, pokud jde o jejich křesťanství (11–24).
A za třetí, nevěra Židů vůči Kristovu Evangeliu a
Novému zákonu je jen dočasná, protože na konci světa, až bude Evangelium
zvěstováno všem Nežidům, se zbytek Židů hromadně obrátí, tzn. že se obrátí jako
celek, i když s výjimkami. Židé jsou totiž stále vyvoleným, obdarovaným a povolaným
Božím lidem. Nejsvětější Srdce na Svůj lid nikdy nezapomnělo, jak ukáže, až ho
těsně před koncem světa obrátí. Zatím v Něj pro dosažení stejné milosti,
jakou kdysi udělil nevěřícím Nežidům (30–32), tento lid nevěří.
A na závěr všech tří kapitol o tajemství vyvoleného
plemene Jeho Starého zákona, které odmítlo Nový zákon, sv. Pavel velebí úžasné
a nevyzpytatelné cesty Boží. Po dva tisíce let od Vtělení velká většina
Jeho vlastního lidu nepochopila Našeho Pána, a navíc, protože „čím výše jsou,
tím hůře padají“, tak nejenže Ho odmítli, ale vyvolené plemeno Boží se stalo
vyvoleným nástrojem Satana, jak vidíme od loňského října v Gaze, v tak svévolné
krutosti vůči Palestincům, že ji odsoudil celý svět. A vyhladil je Bůh, nebo se
sv. Pavel ohradil proti jejich nepřátelství vůči Bohu a lidem (I Tes. II, 16)?
Ne, Bůh jejich krutost využil jako trvalou metlu, kterou počastoval záda nevěrných
katolíků, aby je přivedl zpět k Sobě, a inspiroval sv. Pavla, aby
rozpoznal, jaký prospěch činí z jejich nepřátelství vůči Němu. Napodobujme sv.
Pavla, pokud můžeme.
Kyrie eleison
(Překlad: D. Grof)