Čtenáři by
mohli ocenit, když něco řekneme o šíleném střetu mezi Izraelem a Hamásem, který
začal 7. října. Náš Pán Ježíš Kristus je v samotném jeho středu. Zde jsou
dva citáty. První je z Písma svatého, Slova Božího (a nikoliv jen slova
sv. Pavla), z Tes. II, 14–16:
„Neboť vy,
bratři, stali jste se následovníky křesťanských obcí Božích v Judsku
(shromážděných) v Kristu Ježíši. Vždyť jste přece utrpěli od svých
soukmenovců totéž, co i oni od židů. Ti zabili dokonce i Pána Ježíše a proroky
a nás pronásledovali. Bohu nejsou milí a na všechny lidi nevraží. Nám totiž
zabraňují kázati pohanům, aby došli spásy. Tak jen stále naplňují míru svých
hříchů. Ale hněv [Boží], jenž na ně přišel, dosáhl vrcholu.“
Dva
komentáře k tomuto prvnímu citátu. Za prvé, pokud je někdo v pokušení
si myslet, že sv. Pavel byl „antisemita“, ať si přečte List Římanům IX,
1–5 o tom, jak sv. Pavel miloval a ctil své soukmenovce Židy, což mu však nebránilo
v tom, aby o nich říkal pravdu. Židé ho mohou zavrhovat jako toho, kdo
nenávidí Židy, to je však s odkazem na citát z Listu Římanům zjevně
mylné. A za druhé, jsou tu dva tisíce let dějin, které ukazují, jak Židé už od
Ukřižování skutečně trvale pronásledovali katolickou Církev. Viz například
kniha Maurice Pinaye Spiknutí
proti Církvi , sepsaná týmem katolických kněží, aby varovala
všechny biskupy na Druhém vatikánském koncilu před nebezpečím židovského vlivu
na koncilu. Tomuto varování se bohužel nevěnovala dostatečná pozornost. Církev
tomuto vlivu do velké míry podlehla.
Mnohem
pozoruhodnějším důkazem toho, že Židé se za 2000 let nezměnili oproti tomu, jak
je výše vylíčil sv. Pavel, je však to, jak pravidelně „sekají trávník“
v Palestině, což je jejich vlastní hebrejský výraz pro krutý útlak
Palestinců, který dnes opět pozorujeme. Vezměte si například tento proslov
izraelského novináře Gideona Levyho na konferenci s názvem „Izraelská
lobby: Je dobrá pro USA? Je dobrá pro Izrael?“ v National Press Club ve
Washingtonu D.C. 10. dubna 2015. Shrnuto:
„Izrael žije
v popírání. Toto popíraní je pro izraelskou společnost zničující. Izrael
se obklopil štíty a zdmi – nejen hmotnými, ale i mentálními. Existuje
v dějinách nějaký příklad, kdy nějaká země žila stále se zbraní
v ruce? Izrael je závislý na okupaci. Neexistuje žádná šance na změnu
v izraelské společnosti. Má příliš vymytý mozek. Izrael je ztracený
případ. Jak Izraelci žijí s touto realitou? Jak žijí v pokoji
s brutální okupací Gazy a Západního břehu? Zde jsou tři důvody:
pokud ne všichni, Izraelci věří, že jsou vyvoleným národem. Pokud jsou vyvolení,
pak mají právo, dělat vše, co chtějí.
neexistovala okupace, při níž se okupant prezentuje jako oběť. Nejen jako oběť,
ale jako jediná oběť. Izrael přijal za vlastní dvojí strategii – na jedné
straně být obětí, na druhé manipulace. S obětí přichází také holokaust.
Golda Meirová, ministerská předsedkyně Izraele v letech 1969–1974, řekla,
že po holokaustu „mají Židé právo dělat, co chtějí“.
3.
Systematická dehumanizace palestinského lidu. Pokud nejsou Palestinci lidmi,
pak tu není žádná otázka lidských práv. Skoro žádní Izraelci nebudou s Palestinci
zacházet jako s lidmi. Izrael je demokracie pro jeho židovské občany
(pokud přemýšlejí jako většina), ale v Gaze a na Západním břehu je to
apartheidní režim. Tento sdílený soubor přesvědčení Izraelcům umožňuje žít v pokoji
s probíhajícími zločiny. Proč by se měli Izraelci měnit? Co je stimulem?
Jinými
slovy, říká tento inteligentní a relativně čestný Žid, neexistuje žádné řešení.
Můžete nás jen nechat dělat si, co se nám zlíbí… To ale nemůže být pravda.
Pravým řešením je katolická Víra. Když měly duše ve středověku Víru, Židé byli
spíše hrozbou než problémem. Když však duše upřednostňují mamon (peníze) před Bohem,
pak Bůh používá Židy, aby bičovali jejich záda, aby všechny nepadly do pekla.
Kyrie
elesion
(Překlad: D. Grof)