VERSUS CÍRKEV?
Katolická
Církev vždy učila, že její nauka i konstituce jsou Božského původu, že je
ustanovil Ježíš Kristus, že patří k základům Jeho Církve a že je lidé, i
kdyby to byli nejvyšší oficiální představitelé Jeho Církve, nikdy nemají měnit.
Přesto se na základě toho všeho, co víme o současné Synodě biskupského setkání
v Římě v tomto měsíci říjnu, zdá, že papež Bergoglio zamýšlí
prostřednictvím této Synody způsobit revoluční změny v církevní nauce a
struktuře. Všech předešlých synod se například účastnili převážně vysoce
postavení duchovní, ale tentokrát se jí v souladu s demokratizací
Církve, kterou podnítil Druhý vatikánský koncil (1962–1965), budou z velké
části účastnit laici a ženy.
Tváří
v tvář hrozbě, kterou tato Synoda představuje pro samotné přežití Církve
napsalo 10. července tohoto roku pět římských kardinálů z celého
světa – Brandmüller (Německo), Burke (USA), Sandoval (Mexiko), Sarah (Guinea) a
Zen (Čína) – papeži seznam pěti „dubií“ neboli věroučných pochybností,
v nichž ho zcela v souladu s kanonickým právem požádali o
věroučné vyjasnění toho, co měl na mysli tím, co při různých příležitostech
řekl ohledně 1) Božího Zjevení, 2) stejnopohlavních svazků, 3) synodality, 4)
ženských kněžek a 5) lítosti kajícníka. Zde je to, co Církev s ohledem na
tyto body učí:
1) Boží
Zjevení: Cokoliv, co Církev vyhlásila jako nauku od Boha, nelze změnit.
2)
Stejnopohlavní svazky: Objektivně hříšné stavy, např. stejnopohlavní svazky,
nelze učinit dobrými prostřednictvím dobrých úmyslů hříšníka, ale zůstávají
zradou Božího Zjevení, které je zavrhuje.
3)
Synodalita: Jakékoliv setkání biskupů, jakým je synoda, jehož se
účastní či neúčastní laici a ženy, zůstává pro papeže jen konzultační
skupinou, nemůže se však podílet na řízení Církve.
4) Ženské
kněžky: Ze samé povahy svátosti kněžství nemohou být ženy platnými kněžími.
5) Lítost
kajícníka: Zpověď je neplatná, jestliže má kajícník nedostatečnou lítost za své
hříchy.
tohoto roku papež Bergoglio na každé z pěti „dubií“ odpověděl svými
vlastními úvahami. Úplné odpovědi z jeho dopisu z 11. července lze
nalézt na internetu, například na adrese edwardpentin.co.uk [v češtině např. zde ].
1) Boží
Zjevení zavazuje navždy, ale i to, co zavazuje navždy, lze reinterpretovat, aby
to vyhovovalo novým podmínkám nové doby.
2) Trvalá
podstata není totéž, co kulturní podmíněnost. Vždy musí existovat pastorační
láska k ovečkám Církve. Jejich chování ne vždy vyhovuje církevním normám.
3) Katolický
lid musí spolupracovat při papežově řízení Církve. Veškerou takovou spolupráci
lze nazvat „synodální“. Aby však odpovídala univerzální Církvi, musí být vždy
široce otevřená.
4) Církev vždy
učila, že ženy nemohou být knězem, mají však rovná práva s muži.
5) Církev pro
rozhřešení samozřejmě vždy vyžadovala lítost, ale v dnešní době se věci
natolik posunuly, že pouhá skutečnost, že hříšník přijde ke zpovědi, může
dostačovat k tomu, aby si zasluhoval rozhřešení.
Oněch pět
kardinálů se s takovými úvahami nemohlo spokojit, jakkoliv se mohly jevit
zbožné a dobře míněné. A tak 21. srpna napsali papeži znovu a svých pět „dubií“
přeformulovali tak, aby vyžadovala jasné věroučné odpovědi „ano“ či „ne“ na
každou z jejich pochybností. Zde jsou přepracovaná stejná dubia
k získání přesných odpovědí papeže:
1) Pokud je
text jednou definovaný jako Boží nauka, může být kdykoliv později změněn? Ano
či ne?
2) Může
katolický kněz požehnat stejnopohlavnímu svazku? Je veškerý mimomanželský sex
stále hříšný? Ano či ne?
3) Bude
současná Synoda biskupů uplatňovat nejvyšší autoritu Církve? Ano či ne?
4) Mohlo by
být kněžské svěcení ženy na katolického kněze někdy platné? Ano či ne?
5) Může
kajícník, který se zpovídá z nějakého hříchu, ale nelituje ho, dostat
platné rozhřešení? Ano či ne?
Pokud bude
synoda předstírat změnu katolické nauky v některém z těchto bodů,
nebude to katolická synoda a přirozeným důsledkem bude schizma v Církvi.
Kyrie eleison
(Překlad: D. Grof)